Vyjadřuje myšlenku, že druhé máme ovlivňovat a vychovávat nejen tím, co říkáme, ale i tím, co sami děláme, tedy spojit slova s vlastním osobním příkladem.. >> detail
patologická úzkost či fobie vyvolaná konkrétními slovy, člověk se některým výrazům vyhýbá nebo na ně reaguje silným strachem (např. na slovo „osud“).. >> detail
Chorobná upovídanost a silné vnitřní puzení stále hovořit, často bez ohledu na reakci okolí nebo vhodnost situace. V klinickém kontextu se označuje také jako logorrhea a může být příznakem některých psychických či neurologických stavů, například při manické epizodě.. >> detail
Psychokorektivní přístup v psychologii a terapii, který vychází z předpokladu, že když se pod odborným vedením cíleně a dlouhodobě mění způsob, jak člověk používá jazyk v kontaktu s druhými (typicky v rozhovoru, někdy i v psané formě), může to postupně ovlivnit jeho prožívání, sebehodnocení i ustálené vzorce chování. Využívá nácvik, zpětnou vazbu a vědomé formování vyjadřování tak, aby se podpořily žádoucí změny v osobnostním fungování.. >> detail
U Augustinus Aurelius jde o označení pro vnitřní, ještě nevyslovené slovo, které se utváří v nitru člověka, obrazně v srdci, a teprve následně může přejít do mluvené řeči. Výraz se používá v souvislosti s duchovním prožíváním a vnitřním poznáním, tedy s tím, co člověk nese uvnitř ještě před tím, než to dokáže vyjádřit nahlas.. >> detail
