NRTs = Norm-Referenced Tests: didaktické a psychologické rozlišovací testy, v nichž se výkon jednotlivce interpretuje ve vztahu k normám stanoveným na populaci nebo standardizačním vzorku. Výsledek se porovnává s výsledky ostatních testovaných a vyjadřuje se jako relativní postavení (např. podprůměrný, průměrný či nadprůměrný výkon). Patří sem také testy relativního výkonu neboli statisticko‑normativní testy. Využívají se zejména při výběru uchazečů do studijních oborů, zaměstnání nebo různých funkcí.. >> detail
Za normální se obvykle považuje osobnost, která se umí sama řídit (autoregulace), je přiměřeně přizpůsobená prostředí, má rozvinutou individualitu, zároveň respektuje sociální pravidla (socializace), je vnitřně soudržná a integrovaná a její psychické i tělesné fungování je bez závažných poruch, v některých pojetích se za normu bere také statistický průměr. Mezi abnormality naopak patří poruchy prožívání, chování a osobnosti, například neurózy (neurotické poruchy), poruchy osobnosti (dříve psychopatie), psychózy (závažná duševní onemocnění), mentální retardace, demence i závislosti jako alkoholismus, nikotinismus a další. Člověk s těmito obtížemi může v určitých situacích reagovat neadekvátně a nefunkčně, z pohledu „křivky normálního rozložení“ se pak jeho projevy nacházejí spíše na okraji běžného výskytu. Vznik a udržování potíží může být vyvoláno nebo posilováno nepříznivými vlivy rodiny (parentogenie), školy (pedagogenie), pracovního prostředí (např. managerogenie), zdravotnického prostředí (iatrogenie a sororigenie) i nevhodným až patologickým životním stylem samotného jedince (egogenie). Na diagnostice, prevenci i léčbě poruch chování, psychosomatických onemocnění a některých úrazů spolupracují s psychiatry kliničtí psychologové. Psychagogika a psychoterapie mohou být racionální, sugestivní, abreaktivní (zážitkové), tréninkové (behaviorální) nebo kombinované, a mohou probíhat individuálně i skupinově. Zdraví a to, co označujeme jako normalitu, utváří řada faktorů, například životní styl, kvalita mezilidských vztahů, stav životního prostředí a výživa.. >> detail
uvedení vzájemných vztahů do souladu s přijatými normami, nastolení pořádku;u nás v letech 1968-89 utužení komunistického totalitního režimu;stanovení technických předpisů (norem). >> detail
Za normální osobnost se obvykle považuje člověk, který se umí autoregulovat, je dobře přizpůsobený, současně individualizovaný i socializovaný a jeho osobnost je vnitřně integrovaná. Někdy se normalita vymezuje také jako funkční psychická i somatická struktura, případně jako statistická průměrnost. K abnormalitám se řadí například poruchy chování a osobnosti, neurózy (neurotické poruchy), poruchy osobnosti (dříve psychopatie), psychózy (duševní choroby), mentální retardace, demence, alkoholismus, nikotinismus a další závislosti. Takto postižený člověk se v některých situacích chová neadekvátně a nefunkčně a ve smyslu „normálního rozložení“ se nachází spíše na okraji. Závady v prožívání a chování i poruchy mohou vznikat nebo být spolupodmíněny nepříznivými až patologickými vlivy rodinného prostředí (parentogenie), školního prostředí (pedagogenie), pracovního prostředí (např. managerogenie), zdravotnického prostředí (iatrogenie a sororigenie) i nevhodným až patologickým životním stylem samotného jedince (egogenie). Na diagnostice normality a patologie psychiky a osobnosti, stejně jako na prevenci a terapii závad, poruch chování, psychosomatických onemocnění i úrazů, se spolu s psychiatry podílejí kliničtí psychologové. Psychagogika a psychoterapie mohou mít podobu racionální, sugestivní, abreaktivní (zážitkové), tréninkové (behaviorální) nebo kombinované, mohou být vedeny individuálně či skupinově a vycházejí z různých směrů a škol psychologie, pedagogiky a lékařství. Zdraví a normalita jsou výsledkem působení mnoha faktorů, například životního stylu, kvality mezilidských vztahů, kvality životního prostředí a výživy.. >> detail