n - výpis slov 1091 - 1100

Historická římská provincie ležící ve východoalpském prostoru, přibližně na rozhraní rétských krajů a Panonie. Její název navazuje na dřívější keltské Regnum Noricum, které bylo pojmenováno podle kmene Norici. Území se dostalo pod přímou kontrolu Říma převzetím moci v době Augustusových výprav, patrně bez výraznějších bojových střetů. Oblast byla známá také surovinami a metalurgií, zejména kvalitním železem označovaným jako ferrum noricum.. >> detail

(biochem.) přírodní aminokyselina patřící mezi základní stavební jednotky bílkovin. >> detail

NRTs = Norm-Referenced Tests: didaktické a psychologické rozlišovací testy, v nichž se výkon jednotlivce interpretuje ve vztahu k normám stanoveným na populaci nebo standardizačním vzorku. Výsledek se porovnává s výsledky ostatních testovaných a vyjadřuje se jako relativní postavení (např. podprůměrný, průměrný či nadprůměrný výkon). Patří sem také testy relativního výkonu neboli statisticko‑normativní testy. Využívají se zejména při výběru uchazečů do studijních oborů, zaměstnání nebo různých funkcí.. >> detail

"všeobecně závazné pravidlo, předpis; mat. n. vektoru. >> detail

Sociální zásada, podle níž by se dobré skutky, služby nebo poskytnuté zdroje měly v mezilidských vztazích zhruba oplácet, aby byla zachována férovost a rovnováha. Kdo něco přijme, bývá zároveň veden pocitem závazku později přispět zpět, což napomáhá udržovat spolupráci a důvěru ve skupině.. >> detail

"standard, etalon; průměr, průměrný, pravidelný stav" . >> detail

přímka kolmá k tečně (tečné rovině) v bodě dotyku, kolmice . >> detail

stav, chování a jednání odpovídající normám . >> detail

Za normální se obvykle považuje osobnost, která se umí sama řídit (autoregulace), je přiměřeně přizpůsobená prostředí, má rozvinutou individualitu, zároveň respektuje sociální pravidla (socializace), je vnitřně soudržná a integrovaná a její psychické i tělesné fungování je bez závažných poruch, v některých pojetích se za normu bere také statistický průměr. Mezi abnormality naopak patří poruchy prožívání, chování a osobnosti, například neurózy (neurotické poruchy), poruchy osobnosti (dříve psychopatie), psychózy (závažná duševní onemocnění), mentální retardace, demence i závislosti jako alkoholismus, nikotinismus a další. Člověk s těmito obtížemi může v určitých situacích reagovat neadekvátně a nefunkčně, z pohledu „křivky normálního rozložení“ se pak jeho projevy nacházejí spíše na okraji běžného výskytu. Vznik a udržování potíží může být vyvoláno nebo posilováno nepříznivými vlivy rodiny (parentogenie), školy (pedagogenie), pracovního prostředí (např. managerogenie), zdravotnického prostředí (iatrogenie a sororigenie) i nevhodným až patologickým životním stylem samotného jedince (egogenie). Na diagnostice, prevenci i léčbě poruch chování, psychosomatických onemocnění a některých úrazů spolupracují s psychiatry kliničtí psychologové. Psychagogika a psychoterapie mohou být racionální, sugestivní, abreaktivní (zážitkové), tréninkové (behaviorální) nebo kombinované, a mohou probíhat individuálně i skupinově. Zdraví a to, co označujeme jako normalitu, utváří řada faktorů, například životní styl, kvalita mezilidských vztahů, stav životního prostředí a výživa.. >> detail

Statistické pojetí toho, co je považováno za normální, vymezuje jedince podle jeho umístění v rozdělení hodnot celé populace. Oporou jsou průměr nebo medián a také míry rozptýlení, například směrodatná odchylka označovaná sigma, z nichž se odvozují pásma typických výsledků, percentily či standardizovaná skóre. Tento přístup popisuje hlavně četnost a míru odchylky od středu, ne to, zda je daný stav pro člověka žádoucí nebo prospěšný, a proto se často doplňuje dalšími hledisky.;Funkční pojetí posuzuje normálnost podle toho, zda organismus, psychika nebo technický celek dokáže dlouhodobě plnit své role a udržovat přiměřenou vnitřní stabilitu, tedy stav blízký homeostáze. Důraz je na účelnost a schopnost adaptace v konkrétních podmínkách, takže i výraznější odchylka od populačního průměru může být v pořádku, pokud nenarušuje fungování. V medicíně to připomíná rozdíl mezi hodnotou, která spadá do referenčního rozmezí, a stavem, který je skutečně kompenzovaný a bez významných obtíží.;Normativní, ideálové pojetí vychází z předem stanoveného standardu, který vzniká dohodou společnosti nebo odborným úsudkem a vyjadřuje představu o tom, jak by měl vypadat žádoucí stav, například obraz plného duševního zdraví. V psychologii se takové kritérium často spojuje se zralým sociálním fungováním, například s přebíráním odpovědnosti úměrné věku, schopností jednat cílevědomě, učit se z chyb, zvládat frustraci a prosazovat se přiměřeně bez zbytečné agrese. Patří sem i ochota řešit problémy místo vyhýbání se jim a schopnost hledat dohodu, když je to rozumné. Je dobré počítat s tím, že tyto normy nejsou univerzální, mění se napříč kulturami a dobou, a při necitlivém použití mohou vést k nálepkování lidí, kteří se od daného ideálu liší.. >> detail