n - výpis slov 1091 - 1100

úředník, který ve starém Egyptě spravoval nom a byl podřízen panovníkovi. >> detail

jméno . >> detail

V jazykovědě označení pro dějové podstatné jméno, tedy substantivum odvozené od slovesa, které pojmenovává samotnou činnost nebo průběh děje.. >> detail

v jazykovědě: činitelské jméno, tedy pojmenování vykonavatele děje. >> detail

dědičné rodové nebo rodinné jméno (příjmení), které se povinně zavádělo, např. v Rakousku od konce 18. století. >> detail

(latinsky doslova „jméno neznám“) zkratka N.N. [en en] (případně NN [en en] nebo jen N [en]) se uvádí jako náhradní označení místo konkrétního vlastního jména osoby či místního jména, zejména tehdy, když je dané jméno neznámé nebo je záměrně zamlčeno.. >> detail

příznačné pojmenování . >> detail

Jméno nebo pojmenování výstižně odpovídá povaze či osudu dané osoby nebo věci.. >> detail

Z latinského nomen jde o označení pro souhrn ustálených pojmenování používaných v určitém oboru, často v podobě systematicky uspořádaného terminologického seznamu a pravidel, podle nichž se názvy tvoří a sjednocují, například v přírodních vědách.;V dějinném a politickém kontextu se tím rozumí okruh lidí dosazovaných stranou do klíčových funkcí, případně i seznam těchto vyhrazených pracovních míst, typicky spojovaný s komunistickými režimy.. >> detail

1. (hist.) otrok ve starověkém Římě, který při pánově procházce nahlas připomínal a oznamoval jména významných osob, kolem nichž právě procházeli, 2. (hist.) označení pro středověký vícejazyčný slovník (sestavený z několika jazyků), 3. odborná práce shrnující úplný přehled všech užívaných jmen taxonů určité skupiny rodu v nomenklatuře zoologické i botanické.. >> detail