Narativ je způsob vyprávění nebo rámec příběhu, v němž se výběr a uspořádání faktů a událostí podřizuje určitému záměru, úhlu pohledu či interpretaci. Nejde jen o samotný děj, ale o to, jak je vyložen – jaké prvky se zdůrazní, které se potlačí a jaký celkový obraz světa tím vzniká. Pojem se používá v literární teorii, historiografii, sociologii, médiích i politice, kde se mluví o konkurenčních narativech, jež soutěží o to, jak lidé chápou realitu, hodnotí události a kdo je v příběhu „hrdinou“ či „viníkem“.. >> detail
Forma hloubkového rozhovoru, při níž účastník převážně souvisle vypráví o své životní zkušenosti a důležitých epizodách. Tazatel obvykle pracuje jen s několika vodicími otázkami nebo tématy a nechává respondenta, aby sám určil, co je podstatné a jak události poskládá do příběhu. V kvalitativním výzkumu jde o způsob sběru dat zaměřený na to, jak lidé svým prožitkům přisuzují význam. Záznam se často přepisuje a následně se analyzuje narativně nebo tematicky, někdy se označuje také jako biografický rozhovor či rozhovor o životním příběhu.;V psychologii, sociální práci a poradenství je to technika, která pomáhá porozumět klientovi skrze jeho vlastní vyprávění. Umožňuje zachytit, jak člověk interpretuje své zkušenosti, jaké motivy či hodnoty se v jeho příběhu opakují a jak se v čase proměňuje jeho sebepojetí. Může sloužit jako podklad pro další diagnostické kroky nebo pro práci s příběhem v intervenčním procesu.. >> detail
Jde o jeden z moderních psychologických přístupů, který vychází z předpokladu, že lidský život prožíváme a chápeme jako vyprávění: události si skládáme do příběhů, jimž dáváme smysl. Každý člověk je v tomto pojetí „živým textem“ vlastních příběhů a jejich vždy osobitou, subjektivní verzi sdílí s druhými. Odborník zaměřený na tento přístup zkoumá vyprávěný životní příběh, snaží se mu porozumět v kontextu, nabízí jeho interpretaci či novou reinterpretaci a podle potřeby navrhuje vhodnou intervenci, případně poskytuje psychoterapii.. >> detail
