Narativ je způsob vyprávění nebo rámec příběhu, v němž se výběr a uspořádání faktů a událostí podřizuje určitému záměru, úhlu pohledu či interpretaci. Nejde jen o samotný děj, ale o to, jak je vyložen – jaké prvky se zdůrazní, které se potlačí a jaký celkový obraz světa tím vzniká. Pojem se používá v literární teorii, historiografii, sociologii, médiích i politice, kde se mluví o konkurenčních narativech, jež soutěží o to, jak lidé chápou realitu, hodnotí události a kdo je v příběhu „hrdinou“ či „viníkem“.. >> detail
Jde o jeden z moderních psychologických přístupů, který vychází z předpokladu, že lidský život prožíváme a chápeme jako vyprávění: události si skládáme do příběhů, jimž dáváme smysl. Každý člověk je v tomto pojetí „živým textem“ vlastních příběhů a jejich vždy osobitou, subjektivní verzi sdílí s druhými. Odborník zaměřený na tento přístup zkoumá vyprávěný životní příběh, snaží se mu porozumět v kontextu, nabízí jeho interpretaci či novou reinterpretaci a podle potřeby navrhuje vhodnou intervenci, případně poskytuje psychoterapii.. >> detail
Psychoterapeutický přístup inspirovaný filosofickým a sociálním konstruktivismem, který předpokládá, že lidé si vytvářejí význam svého života prostřednictvím příběhů, jež o sobě a své minulosti vyprávějí. Když je takové vyprávění příliš zúžené nebo zaměřené na potíže, může ovlivňovat identitu, emoce i každodenní rozhodování. Terapeut s klientem zkoumá převládající příběh, jeho jazykové, vztahové a kulturní souvislosti a pomáhá hledat jiné interpretace, často i s oddělením problému od osoby, aby mohl vzniknout alternativní příběh podporující změnu prožívání a chování.. >> detail