n - výpis slov 1121 - 1130

stav, chování a jednání odpovídající normám . >> detail

Za normální se obvykle považuje osobnost, která se umí sama řídit (autoregulace), je přiměřeně přizpůsobená prostředí, má rozvinutou individualitu, zároveň respektuje sociální pravidla (socializace), je vnitřně soudržná a integrovaná a její psychické i tělesné fungování je bez závažných poruch, v některých pojetích se za normu bere také statistický průměr. Mezi abnormality naopak patří poruchy prožívání, chování a osobnosti, například neurózy (neurotické poruchy), poruchy osobnosti (dříve psychopatie), psychózy (závažná duševní onemocnění), mentální retardace, demence i závislosti jako alkoholismus, nikotinismus a další. Člověk s těmito obtížemi může v určitých situacích reagovat neadekvátně a nefunkčně, z pohledu „křivky normálního rozložení“ se pak jeho projevy nacházejí spíše na okraji běžného výskytu. Vznik a udržování potíží může být vyvoláno nebo posilováno nepříznivými vlivy rodiny (parentogenie), školy (pedagogenie), pracovního prostředí (např. managerogenie), zdravotnického prostředí (iatrogenie a sororigenie) i nevhodným až patologickým životním stylem samotného jedince (egogenie). Na diagnostice, prevenci i léčbě poruch chování, psychosomatických onemocnění a některých úrazů spolupracují s psychiatry kliničtí psychologové. Psychagogika a psychoterapie mohou být racionální, sugestivní, abreaktivní (zážitkové), tréninkové (behaviorální) nebo kombinované, a mohou probíhat individuálně i skupinově. Zdraví a to, co označujeme jako normalitu, utváří řada faktorů, například životní styl, kvalita mezilidských vztahů, stav životního prostředí a výživa.. >> detail

Statistické pojetí toho, co je považováno za normální, vymezuje jedince podle jeho umístění v rozdělení hodnot celé populace. Oporou jsou průměr nebo medián a také míry rozptýlení, například směrodatná odchylka označovaná sigma, z nichž se odvozují pásma typických výsledků, percentily či standardizovaná skóre. Tento přístup popisuje hlavně četnost a míru odchylky od středu, ne to, zda je daný stav pro člověka žádoucí nebo prospěšný, a proto se často doplňuje dalšími hledisky.;Funkční pojetí posuzuje normálnost podle toho, zda organismus, psychika nebo technický celek dokáže dlouhodobě plnit své role a udržovat přiměřenou vnitřní stabilitu, tedy stav blízký homeostáze. Důraz je na účelnost a schopnost adaptace v konkrétních podmínkách, takže i výraznější odchylka od populačního průměru může být v pořádku, pokud nenarušuje fungování. V medicíně to připomíná rozdíl mezi hodnotou, která spadá do referenčního rozmezí, a stavem, který je skutečně kompenzovaný a bez významných obtíží.;Normativní, ideálové pojetí vychází z předem stanoveného standardu, který vzniká dohodou společnosti nebo odborným úsudkem a vyjadřuje představu o tom, jak by měl vypadat žádoucí stav, například obraz plného duševního zdraví. V psychologii se takové kritérium často spojuje se zralým sociálním fungováním, například s přebíráním odpovědnosti úměrné věku, schopností jednat cílevědomě, učit se z chyb, zvládat frustraci a prosazovat se přiměřeně bez zbytečné agrese. Patří sem i ochota řešit problémy místo vyhýbání se jim a schopnost hledat dohodu, když je to rozumné. Je dobré počítat s tím, že tyto normy nejsou univerzální, mění se napříč kulturami a dobou, a při necitlivém použití mohou vést k nálepkování lidí, kteří se od daného ideálu liší.. >> detail

slaďování vztahů, pravidel nebo způsobů jednání tak, aby odpovídaly obecně přijímaným normám a zavedeným zvyklostem, třeba v rámci organizace nebo společnosti;tvorba a zavádění jednotných technických norem, tedy dohodnutých požadavků a postupů pro výrobky a technologie, které usnadňují kompatibilitu, kontrolu kvality a bezpečnost. >> detail

uvedení vzájemných vztahů do souladu s přijatými normami, nastolení pořádku;u nás v letech 1968-89 utužení komunistického totalitního režimu;stanovení technických předpisů (norem). >> detail

vrátit něco do obvyklého a stabilního fungování, aby se po narušení znovu obnovil standardní chod a stav odpovídal tomu, co se považuje za běžné. >> detail

"běžný, obvyklý, pravidelný, průměrný; představující normu" . >> detail

Za normální osobnost se obvykle považuje člověk, který se umí autoregulovat, je dobře přizpůsobený, současně individualizovaný i socializovaný a jeho osobnost je vnitřně integrovaná. Někdy se normalita vymezuje také jako funkční psychická i somatická struktura, případně jako statistická průměrnost. K abnormalitám se řadí například poruchy chování a osobnosti, neurózy (neurotické poruchy), poruchy osobnosti (dříve psychopatie), psychózy (duševní choroby), mentální retardace, demence, alkoholismus, nikotinismus a další závislosti. Takto postižený člověk se v některých situacích chová neadekvátně a nefunkčně a ve smyslu „normálního rozložení“ se nachází spíše na okraji. Závady v prožívání a chování i poruchy mohou vznikat nebo být spolupodmíněny nepříznivými až patologickými vlivy rodinného prostředí (parentogenie), školního prostředí (pedagogenie), pracovního prostředí (např. managerogenie), zdravotnického prostředí (iatrogenie a sororigenie) i nevhodným až patologickým životním stylem samotného jedince (egogenie). Na diagnostice normality a patologie psychiky a osobnosti, stejně jako na prevenci a terapii závad, poruch chování, psychosomatických onemocnění i úrazů, se spolu s psychiatry podílejí kliničtí psychologové. Psychagogika a psychoterapie mohou mít podobu racionální, sugestivní, abreaktivní (zážitkové), tréninkové (behaviorální) nebo kombinované, mohou být vedeny individuálně či skupinově a vycházejí z různých směrů a škol psychologie, pedagogiky a lékařství. Zdraví a normalita jsou výsledkem působení mnoha faktorů, například životního stylu, kvality mezilidských vztahů, kvality životního prostředí a výživy.. >> detail

předpis, ustanovení, pravidlo . >> detail

určující závaznou normu . >> detail