(filoz.) Pozdně antický filozofický směr spojený zejména se školou kolem Plotina, který rozvinul Platónův důraz na nehmotný a duchovní rozměr reality do podoby hierarchicky uspořádané, mysticky laděné metafyziky. Typické jsou pojmy jako emanace z nejvyššího principu často označovaného jako Jedno a představa postupného vzestupu či návratu duše k tomuto zdroji. V dalších staletích byly jeho kategorie a jazyk zčásti převzaty a přepracovány křesťanskými autory, čímž výrazně ovlivnil středověkou duchovní tradici a také renesanční filozofii i umění.. >> detail
Umělecký, zejména architektonický směr z období historismu, který se záměrně vracel k renesančnímu tvarosloví a motivy z této éry volně kombinoval do nových kompozic. V praxi se uplatňoval hlavně na reprezentativních městských stavbách a bývá označován také jako neorenesance.. >> detail
V architektuře a výtvarném umění označení pro historizující tendenci 19. století, která se vědomě vracela k rokokové zdobnosti a přebírala její ornamentiku, typicky v dekoraci interiérů, nábytku a dalších užitých předmětů. Často se řadí pod pojem neorokoko.. >> detail
(hud.) Hudební směr, který se zrodil přibližně kolem roku 1830 a představuje myšlenkově i technicky novou etapu romantické hudby, také pojmenování pro umělecké proudy ve 2. polovině 19. století, jež prosazovaly návrat k principům romantizmu (neoromantizmus).. >> detail
Souhrnné označení pro novodobé směry v katolické filozofii, které se snažily znovu oživit a pro současnost přepracovat středověké scholastické myšlení, často s důrazem na tomistickou tradici a její využití v teologii i akademické výuce.. >> detail
Ve filozofii a teologii označuje novodobý směr v rámci katolické církve, který se vrací k tomistické tradici a znovu rozvíjí scholastický způsob uvažování vycházející z Tomáše Akvinského. K jeho obnovení významně přispěl impuls z papežského učení a směr se pak uplatnil hlavně v katolickém vzdělávání jako systematický rámec pro výklad víry a vedení dialogu s moderními filozofickými proudy.. >> detail
Latinské úsloví, které říká, že když se ujme vlády nový panovník, často se zároveň mění i právní řád a zavádějí se nová pravidla podle představ nové moci.. >> detail
