Významný německý myslitel z období po německém idealismu, původně klasický filolog, který se stavěl proti přesvědčení, že rozum je spolehlivým nástrojem poznání. Hlásil se k iracionalistickému pojetí, zdůrazňoval jedinečnost a samostatnost tvořivého jednotlivce a pohrdavě se vymezoval vůči davové, takzvaně stádní morálce. Za nejhlubší hybnou sílu života pokládal vůli k moci a z ní odvozoval požadavek přehodnotit tradiční hodnoty, zejména křesťanskou etiku, kterou chápal jako oslabování životní energie. Předjímal možnost překročení člověka v podobě nadčlověka a jako důležitý zdroj poznání zdůrazňoval intuici a perspektivní vidění světa spíše než čistou logickou argumentaci. Napsal mimo jiné Tak pravil Zarathustra, Mimo dobro a zlo a Ecce homo. Jeho dílo bylo později vytrháváno z kontextu a politicky zneužíváno fašisty a nacisty.. >> detail
V latině jde o přídavné jméno, u něhož se v mluvnických tvarech setkáš třeba s podobou gra, a používá se pro označení černé až velmi tmavé barvy, někdy i obrazně ve smyslu ponurý.. >> detail
černota, původně alchymistický termín pro fázi zčernání – ponoření do temnoty a rozkladu, stav psychické dezorientace, sklíčenost, melancholie. >> detail
Přídavné jméno odvozené z latinského nigrare, vyjadřuje stav, kdy něco zčernává nebo je nápadně tmavě zbarvené, často jako popisný termín v odborném názvosloví.. >> detail
označení pro temnou, v tradici často zakazovanou magii, tedy černokněžné praktiky a rituály zaměřené na škodlivá zaklínadla či manipulaci nadpřirozenými silami, někdy také spojované s vyvoláváním mrtvých. >> detail
