V antické filosofii označení pro závazný řád a normu, která usměrňuje život společnosti – může jít o psané zákony i o tradicí sdílené zvyklosti, často se vymezuje vůči tomu, co je „od přírody“ (physis).;V antické hudební praxi ustálený nápěvový vzorec, podle něhož se deklamoval text bez pravidelného veršového metra, sloužil jako předem daná melodická „osnova“ pro přednes a pomáhal udržet jednotný způsob provedení.;V dějinách starého Egypta správní oblast (provincie/okres), obvykle vymezená částí údolí Nilu, řízená místním správcem, takový celek byl důležitý pro výběr dávek, organizaci práce a chod místní správy.;V řeckém prostředí historické označení pro územně vymezený správní celek typu okresu či prefektury, používaný k organizaci státní správy a výkonu veřejné moci na místní úrovni.. >> detail
Způsob vědeckého zkoumání, který se snaží z většího množství pozorování odvodit obecně použitelné souvislosti a formulovat pravidla platná napříč případy. Často se opírá o srovnávání a zobecňování výsledků, například v psychologii při hledání společných rysů a vytváření modelů osobnosti. V metodologii se vymezuje proti idiografickému přístupu, jenž dává přednost podrobnému popisu a porozumění jedinečným jednotlivcům nebo událostem.. >> detail
V medicíně a anatomii se tímto výrazem popisuje orgán nebo tkáň uložená v normální, přirozené poloze, tedy tam, kde má být za běžných fyziologických podmínek. Používá se například při popisu vývojových či patologických stavů k odlišení od ektopického nebo heterotopického umístění.. >> detail
