entis, od slovesa nasci (lat. rodit se) vyjadřuje něco, co se právě zrozuje a postupně se formuje, tedy je v rané fázi svého vzniku. V odborné latině se takové označení objevuje i v popisech přírodnin, když se chce zdůraznit, že je něco teprve vznikající nebo se začíná objevovat.. >> detail
Kraniometrický orientační bod na lebce v oblasti kořene nosu, umístěný v mediánní rovině na rozhraní čelní kosti a nosních kostí, tedy v místě jejich švu. Označení je odvozeno z latinského nasus, nos.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z lat. l. nasus (nos) a l. antrum (dutina), užívané v anatomii a medicíně pro označení vztahu k nosu a k čelistní dutině, tedy k maxilárnímu sinu a jeho spojení s nosní dutinou.. >> detail
V anatomii přídavné jméno odvozené z l. nasus a l. cilium, které vyjadřuje souvislost s nosem a s oblastí kolem oka, typicky i včetně obočí. Často se používá v názvech struktur, například u některých nervů nebo cév vedoucích očnicí směrem k nosní dutině.. >> detail
V anatomické terminologii výraz odvozený z l. nasus a l. frons, který označuje vztah k nosu a čelní oblasti, tedy struktury ležící mezi nosem a čelem nebo s nimi funkčně související, například při popisu spojení čelní dutiny s nosní dutinou.. >> detail
