biologický děj, při němž se v nervové tkáni vytvářejí nové nervové buňky v mozku, obvykle z neurálních kmenových či progenitorových buněk, a tím se může podílet na vývoji i obnově mozkových funkcí. >> detail
obtíže a narušení komunikačních schopností vyplývající z funkčního či strukturálního (organického) poškození centrální nervové soustavy, typicky se projevující například jako dysfázie, dysartrie nebo demence. >> detail
Složenina vycházející z označení pro nerv a z lat. glandula. V odborném, zejména anatomickém a medicínském kontextu popisuje něco, co se vztahuje současně k nervové složce i k žlázové tkáni, často s důrazem na jejich vzájemné propojení, například když nervová inervace ovlivňuje tvorbu nebo uvolňování sekretu.. >> detail
V histologii označení pro podpůrné gliové buňky nervové tkáně, převážně neuroektodermálního původu. Vyplňují prostor mezi neurony a poskytují jim oporu i funkční zázemí, podílejí se na udržování stabilního vnitřního prostředí, výživě a ochraně nervových buněk, některé typy se účastní tvorby myelinových obalů. Název vychází z ř. neuron a ř. glia.. >> detail
V medicíně a anatomii výraz pro neurografii, tedy obor zaměřený na popis nervové soustavy a jednotlivých nervů, někdy i na jejich dokumentaci či schematické znázornění, označení vychází z řec. neuron a grafein.. >> detail
Pojem odvozený z řeckých základů neuron a histos označuje část histologie zaměřenou na mikroskopickou stavbu nervové tkáně. Zkoumá uspořádání buněk a vláken v nervovém systému, například neurony a gliové buňky, a její poznatky se využívají i při hodnocení změn v neuropatologii.. >> detail
