Filosofický a teoretický postoj, který klade do středu „logos“, tedy rozum a jazyk, a vychází z předpokladu, že smysl a pravdivé poznání lze nejlépe získat racionálním uvažováním a vyjádřit je především prostřednictvím řeči a textu. Tím současně zvýhodňuje vědomé, slovně artikulované myšlení a dorozumívání a odsouvá do pozadí mimoverbální, tělesné, obrazové, emocionální či intuitivní způsoby porozumění. V novější kontinentální filosofii bývá tento důraz na jazyk jako privilegované médium významu kritizován například v dekonstrukci, která upozorňuje na nestálost a závislost významů na kontextu.. >> detail
základní reprezentace v jazykovém systému, které kódují slova a jejich význam, zahrnují zrakové, sluchové i senzomotorické podoby a fungují jako slovní, pojmové i symbolické kódy pro mluvená i psaná slova. >> detail
koordinované pohyby a práce svalů mluvidel, například jazyka, rtů a dolní čelisti, které při mluvení zajišťují přesné vytváření hlásek a srozumitelnou artikulaci, často sledované a procvičované v logopedii. >> detail
Logopedie, termín odvozený z řeckých slov logos, tedy slovo, a paideia, tedy výchova. Jde o obor, který se věnuje rozvoji správného mluveného projevu a zkoumá, jak lidská řeč a dorozumívání fungují po fyziologické stránce. Součástí je také prevence, vyšetřování a terapeutická náprava poruch řeči, zejména potíží s výslovností a plynulostí.. >> detail
Logopedická praxe ve zdravotnickém prostředí, která se věnuje klinickému vyšetřování a léčbě poruch komunikace, řeči a souvisejících funkcí, například polykání.. >> detail
