V medicíně a nauce o hlasu jde o označení pro hrtanový způsob fonace, kdy se hlas vytváří přímo v hrtanu a vzniká kmitáním hlasivek. Název je odvozen z ř. larynx, hrtan.. >> detail
V medicíně označení pro stav, kdy je hrtan uložen patologicky nízko, tedy je posunut do nižší polohy, než je obvyklé (etymologicky z řec. larynx a ptosis). Může jít o vrozenou odchylku nebo následek jiného onemocnění či zásahu v oblasti krku.. >> detail
Náhlé křečovité stažení hlasivkové štěrbiny a svěračových svalů hrtanu, které zúží průchod hrtanem (laryngu) a může způsobit obstrukci horních cest dýchacích.. >> detail
Termín řeckého původu, odvozený od pojmenování pro hrtan a pro otvor. V medicíně označuje operativně vytvořené vyústění hrtanu na povrch kůže v oblasti krku, tedy zhotovení stomatu umožňujícího přístup k dýchacím cestám, často po větších výkonech na hrtanu.. >> detail
Lékařský operační výkon, při němž se skalpelem nebo jiným nástrojem nařízne stěna hrtanu, aby se vytvořil přístup do jeho dutiny nebo se urgentně uvolnily dýchací cesty. Termín vychází z řec. larynx, tedy hrtan, a používá se zejména v ORL chirurgii.. >> detail
Lékařský chirurgický nástroj určený k laryngotomii, tedy k naříznutí nebo otevření hrtanu, například při zákrocích v ORL či v akutních situacích pro zajištění průchodnosti dýchacích cest.. >> detail
Přídavné jméno z medicíny a anatomie pro něco, co se vztahuje současně k hrtanu a průdušnici, často k oblasti jejich přechodu. Termín vychází z řeckých kořenů larynx a tracheia.. >> detail
Zánětlivé onemocnění dýchacích cest, při němž je současně postižen hrtan a navazující průdušnice a zánět může zasahovat i do průdušek. Název je složen ze starořeckých kořenů pro části dýchacího ústrojí a nese příponu -itis označující zánět. V praxi bývá tento stav často vyvolán infekcí, typicky virovou, a může se projevit chrapotem, štěkavým kašlem a obtížným dýcháním.. >> detail
