Latinské přídavné jméno odvozené od longus (dlouhý), vyjadřuje nejvyšší stupeň délky, tedy „ten nejdelší“ nebo „zcela nejdelší“.;V lékařské a anatomické latině funguje jako přívlastek v názvech struktur, kde zdůrazňuje, že jde o nejdelší část nebo úsek daného celku, například u jedné z komponent hlubokých zádových svalů ze skupiny erector spinae, která pomáhá se vzpřímením trupu a stabilizací páteře.. >> detail
Typ výzkumu, při němž se stejní lidé, skupiny nebo jiné sledované jednotky pozorují a měří opakovaně v delším časovém období, aby se zachytil vývoj a změny v čase. Na rozdíl od jednorázového průřezového šetření umožňuje lépe porozumět časové návaznosti jevů.. >> detail
Odvozeno od l. longus. V anatomii, biologii i geometrii se tím popisuje uspořádání nebo směr vedený po délce útvaru, tedy podélně, často zároveň rovnoběžně s jeho hlavní osou.;V přeneseném významu se používá pro děje a hodnocení rozprostřené do delšího časového úseku, typicky při sledování změn v čase u stejného souboru osob nebo objektů.. >> detail
Analytický přístup, při němž se jev nebo skupina sleduje opakovaně v čase, aby bylo možné popsat dlouhodobé změny, trendy a případné příčinné souvislosti, například v sociologii, medicíně nebo psychologii.. >> detail
Latinské substantivum ženského rodu odvozené od longus vyjadřuje podélný rozměr, tedy délku úseku, předmětu nebo vzdálenosti.;V zeměpisu může tento výraz označovat i zeměpisnou délku, tedy úhlové určení polohy místa vzhledem k poledníku.. >> detail
V matematice a přírodních vědách označuje délkový rozměr, tedy míru, jak je něco dlouhé nebo jak velký je rozestup mezi dvěma body, běžně měřenou například v metrech.;V geografii jde o zeměpisnou souřadnici vyjadřující polohu místa vůči nultému poledníku, využívanou při mapování a navigaci.;V časovém kontextu znamená dobu, po kterou nějaký děj či stav probíhá, tedy jeho trvání.. >> detail
