Filosofický a teoretický postoj, který klade do středu „logos“, tedy rozum a jazyk, a vychází z předpokladu, že smysl a pravdivé poznání lze nejlépe získat racionálním uvažováním a vyjádřit je především prostřednictvím řeči a textu. Tím současně zvýhodňuje vědomé, slovně artikulované myšlení a dorozumívání a odsouvá do pozadí mimoverbální, tělesné, obrazové, emocionální či intuitivní způsoby porozumění. V novější kontinentální filosofii bývá tento důraz na jazyk jako privilegované médium významu kritizován například v dekonstrukci, která upozorňuje na nestálost a závislost významů na kontextu.. >> detail
základní reprezentace v jazykovém systému, které kódují slova a jejich význam, zahrnují zrakové, sluchové i senzomotorické podoby a fungují jako slovní, pojmové i symbolické kódy pro mluvená i psaná slova. >> detail
