Výraz s původem v lat. labi, smekat se, označuje něco, co nemá pevnou oporu, je snadno vychýlitelné a jeho stav se může rychle měnit.;V medicíně a psychologii se tak popisují projevy, které se špatně udržují v rovnováze a mají tendenci se rychle překlápět, například proměnlivá nálada nebo kolísající krevní tlak.;V chemii se tím míní částice či komplexy, které se ochotně přeskupují nebo podléhají reakcím, protože jsou málo stabilní.. >> detail
Okolnosti a vnitřní dispozice, které narušují rovnováhu, vyvolávají nepříjemné prožívání a zvyšují kolísání psychiky nebo tělesné kondice. Často snižují odolnost vůči zátěži a mohou přispívat ke zhoršení potíží, typicky třeba při dlouhodobém stresu, nevyspání nebo oslabení organismu.. >> detail
Odvozeno z lat. labium a alveolus, jde o označení pro struktury nebo děje, které se týkají rtu a zároveň oblasti alveolárního výběžku čelisti, tedy okolí zubních lůžek a přilehlých tkání v předsíni úst.. >> detail
(z lat. labium = ret a dens = zub) Přídavné označení pro něco, co se týká rtů a zubů, případně prostoru, kde se tyto struktury setkávají. Užívá se například v anatomii nebo ve stomatologii při popisu kontaktu rtu se zuby.;Ve fonetice jde o typ artikulace, při níž se při vyslovování hlásky spodní ret přiblíží k horním zubům nebo se o ně opře, takže vzniká tzv. labiodentální výslovnost.. >> detail
Ve fonetice označuje retozubné místo tvoření hlásky, při její výslovnosti se spodní ret přiloží k horním zubům a vytvoří se úzké zúžení pro proud vzduchu, podobně jako u některých třených souhlásek.. >> detail
V anatomii přídavné jméno vzniklé z lat. labium a mentum, které se používá pro popis oblasti na rozhraní dolního rtu a brady, případně pro struktury a útvary s tímto retobradovým úsekem související, například u popisu rýhy či záhybu mezi rtem a bradou.. >> detail
