souhrnné označení pro různé poruchy a odchylky v mluveném projevu a řečové komunikaci, například potíže s výslovností, plynulostí nebo hlasem. >> detail
cílené zjišťování a výběr osob, u nichž se mohou objevovat obtíže v mluvené řeči a celkové jazykové komunikaci, aby mohly být včas nasměrovány k podrobnějšímu logopedickému vyšetření a případné intervenci. >> detail
Logoplegie je lékařský termín pro motorickou poruchu řeči, při níž dochází k ochrnutí nebo výraznému oslabení svalů zajišťujících artikulaci (například jazyk, rty nebo hrtan), takže postižený není schopen normálně tvořit mluvenou řeč. Obvykle souvisí s neurologickým postižením a nejde především o poruchu porozumění, ale o neschopnost správně provést pohyby nutné k mluvení.. >> detail
V medicíně a psychologii jde o chorobně zvýšenou hovornost, kdy člověk mluví téměř bez přestání, často zrychleně a s přívalem slov, takže je obtížné ho přerušit, může se to objevovat třeba u manických stavů nebo při některých neurologických potížích.;Hovorově se tím může myslet přepjatá, až ironicky pojatá „epičnost“, tedy situace nebo vyprávění, které je zbytečně nafouknuté do velkolepých a dramatických rozměrů.. >> detail
Patologicky zvýšená potřeba mluvit, kdy člověk chrlí slova v nadměrném množství a působí neustále upovídaně, často bez ohledu na reakci posluchače. V medicíně se to bere jako příznak některých psychických či neurologických poruch, například při výrazně zrychleném tempu myšlení.. >> detail
