V medicíně označení pro poruchu hybnosti hrtanu, při níž jsou jeho svaly částečně nebo úplně vyřazené z činnosti v důsledku ochrnutí, často při postižení nervového zásobení, a stav se může projevit změnou hlasu i dýchacími obtížemi.. >> detail
Přídavné jméno užívané hlavně v anatomii a klinické medicíně, odvozené od výrazů larynx a pharynx. Popisuje jevy, struktury nebo obtíže související s oblastí přechodu hltanu a hrtanu, tedy s laryngofaryngem.. >> detail
V medicíně a nauce o hlasu jde o označení pro hrtanový způsob fonace, kdy se hlas vytváří přímo v hrtanu a vzniká kmitáním hlasivek. Název je odvozen z ř. larynx, hrtan.. >> detail
V medicíně označení pro stav, kdy je hrtan uložen patologicky nízko, tedy je posunut do nižší polohy, než je obvyklé (etymologicky z řec. larynx a ptosis). Může jít o vrozenou odchylku nebo následek jiného onemocnění či zásahu v oblasti krku.. >> detail
Náhlé křečovité stažení hlasivkové štěrbiny a svěračových svalů hrtanu, které zúží průchod hrtanem (laryngu) a může způsobit obstrukci horních cest dýchacích.. >> detail
Lékařský termín pro stenózu hrtanu, tedy chorobné stažení a zmenšení průsvitu hrtanu, které může zhoršovat průchod vzduchu a vyvolávat dušnost nebo pískavé dýchání. Pojem se odvozuje z řec. larynx (hrtan).. >> detail
Termín řeckého původu, odvozený od pojmenování pro hrtan a pro otvor. V medicíně označuje operativně vytvořené vyústění hrtanu na povrch kůže v oblasti krku, tedy zhotovení stomatu umožňujícího přístup k dýchacím cestám, často po větších výkonech na hrtanu.. >> detail
