Lékařský termín z hematologie pro chudokrevnost doprovázející leukémii, často související s postižením kostní dřeně a sníženou tvorbou červených krvinek. Etymologicky se odvozuje z ř. leukos bílý a ř. haima krev.. >> detail
Leucismus je stav u živočichů charakterizovaný částečnou nebo úplnou ztrátou pigmentace povrchových tkání (srst, peří, šupiny), při němž je obvykle zachována normální pigmentace duhovky. Vzniká v důsledku poruchy vývoje nebo migrace pigmentových buněk.. >> detail
leukocidin, toxická látka produkovaná některými bakteriemi, která je cílená především na bílé krvinky a vede k jejich poškození až rozpadu. Označení vychází z leucocytus a caedere. Účinkuje jako cytotoxin, například narušením buněčné membrány leukocytů, čímž může oslabovat imunitní obranu hostitele.. >> detail
Odborný termín z hematologie označující proces vzniku a vývoje bílých krvinek. Název je odvozen z leucocytus ve významu bílá krvinka a z řeckého genesis jako vznik, v praxi jde o součást krvetvorby probíhající hlavně v kostní dřeni a řízenou signálními látkami organismu.. >> detail
Leukocytóza označuje zvýšení počtu bílých krvinek v krvi, latinsky leucocytus. Jde o stav, který se často objevuje při infekci nebo zánětu a může doprovázet i některé poruchy krvetvorby.. >> detail
Leukocytotaxe, z lat. leucocytus (bílá krvinka) a z řec. taxis (směrování), je označení pro řízený pohyb leukocytů vyvolaný působením látek v jejich okolí. Bílé krvinky se pak orientují podle chemických signálů a přesouvají se k ložisku infekce nebo k poškozené tkáni, kde se podílejí na zánětlivé a imunitní reakci, typicky například neutrofily či monocyty.. >> detail
Odborný medicínský pojem (od leucocytus) pro nález bílých krvinek v moči, který se obvykle odhalí při laboratorním vyšetření moči. Často jde o známku probíhajícího zánětu, například při infekci močových cest nebo postižení ledvin.. >> detail
