Sorbent je látka nebo materiál schopný zachycovat jinou látku procesem sorpce, tedy adsorpcí na svém povrchu nebo absorpcí do svého objemu. Zachycovanou látkou může být plyn, pára, rozpuštěná složka kapaliny nebo samotná kapalina. Pokud se látka váže převážně jen na povrch, je přesnější mluvit o adsorbentu, pokud proniká dovnitř materiálu, jde o absorbent. Obecné označení sorbent zahrnuje oba tyto případy. Sorbenty se používají v chemii, analytice, zdravotnictví, ekologii i průmyslu, například k odstraňování škodlivin ze vzduchu, čištění roztoků, zachycování ropných látek při haváriích nebo k vysoušení prostředí. Typickými sorbenty jsou aktivní uhlí, silikagel, zeolity, některé jíly, polymerní materiály nebo speciální textilní rohože a granuláty. Účinnost sorbentu závisí mimo jiné na jeho chemickém složení, pórovitosti, velikosti povrchu a povaze zachycované látky.. >> detail
Sorbet je mražený dezert připravovaný zpravidla z vody, cukru nebo cukrového sirupu a ovocné šťávy či ovocného pyré. Může být dochucen také vínem, likérem, alkoholem nebo jinými aromatickými složkami. Na rozdíl od klasické zmrzliny sorbet obvykle neobsahuje mléko ani smetanu, a má proto lehčí, méně krémovou a více osvěžující konzistenci. Podává se samostatně jako studený dezert, ale také mezi jednotlivými chody slavnostního menu jako chuťově výrazné osvěžení. Nejčastější jsou ovocné sorbety, například citronový, malinový, jahodový nebo mangový, výraz však může označovat i méně obvyklé varianty z jiných surovin. V češtině se někdy opisuje jako mražená ovocná dřeň nebo ovocná zmrzlina, přesnější je však chápat sorbet jako samostatný typ nekrémového mraženého dezertu.. >> detail
Pojmenování vychází z lat. základu. V chemii označuje cukerný alkohol ze skupiny polyolů, který vzniká redukcí některých cukrů a přirozeně se nachází v různých rostlinách, mimo jiné v jeřabinách. V praxi se používá jako náhradní sladidlo i jako pomocná látka v potravinách a léčivech, přičemž při vyšším příjmu může mít projímavý účinek.. >> detail
Sorela je hovorové, často lehce pejorativní označení socialistického realismu v umění, hlavně v architektuře 50. let v Československu. V praxi tím lidé myslí monumentální a reprezentativní styl spojený s ideologickou zakázkou: důraz na symetrii, „velkolepé“ kompozice, klasizující prvky (sloupy, římsy), dekorativní výzdobu, sgrafita a sochařské motivy, které měly působit slavnostně a lidově srozumitelně; v urbanismu často vznikaly velké třídy, náměstí a bloky domů do ucelených souborů. Slovo vzniklo jako zkratkové pojmenování socialistického realismu; také Sorela může znamenat název předválečné vlasové pomády.. >> detail
Filozoficko-logický paradox často označovaný jako paradox hromady, tradičně spojovaný se jménem Eubúlidés z Milétu. Název je odvozen z řeckého soros, tedy hromada. Úvaha vychází z toho, že jednotlivé zrnko písku ještě za hromadu nepovažujeme a že přidání jednoho zrnka údajně nemůže samo o sobě změnit situaci, takže při postupném přisypávání není jasné, kdy přesně se z nehromady stane hromada. Paradox tím ukazuje potíže s neurčitými, vágními pojmy a s ostrým vymezením hranic v běžném jazyce.. >> detail
