víra ve vlastní schopnosti, samostatnost, schopnost spoléhat se na sebe, oproštění se od společenských konvencí, vlastní soběstačnost, jistota v sebe sama. >> detail
Sexuální chování, při němž si člověk sám dráždí genitálie nebo jiné citlivé části těla, aby vyvolal vzrušení a často dosáhl orgasmu. V medicíně se to obvykle bere jako běžná součást sexuality, pokud nepřerůstá v problém a nenarušuje každodenní fungování.;Stav, kdy je člověk výrazně spokojený sám se sebou a svými výsledky, někdy až v podobě samolibosti. V psychologii se zmiňuje, že takové nastavení může brzdit sebereflexi a ochotu přijímat kritiku.. >> detail
Psychologická tendence udržovat si sebedůvěru a pocit vlastní hodnoty tím, že člověk zkresleně přisuzuje příčiny dění. Když se něco podaří, bere to jako důsledek svých schopností či snahy, kdežto při neúspěchu hledá vysvětlení spíše v okolnostech, náhodě nebo chování druhých. Takové uvažování může podporovat sebeklam a ztěžovat přijímání zpětné vazby.. >> detail
schopnost nebo stav, kdy se člověk či systém opírá o vlastní síly a zdroje – tedy sám sebe podporuje a je soběstačný, v technickém smyslu také vlastnost prvku či konstrukce, která se udrží a nese bez vnějších podpěr (samonosnost).. >> detail
sebeodevzdání, tedy vědomé zřeknutí se prosazování vlastního já a přenechání kontroly či rozhodování něčemu mimo sebe, například vyššímu principu, autoritě nebo společnému cíli. >> detail
V interpersonální teorii osobnosti (Sullivan) se tím rozumí vnitřně uspořádaný, pro každého člověka typický soubor naučených vzorců, podle nichž jedná v kontaktu s druhými a jak si současně automaticky „zajišťuje bezpečí“ prostřednictvím obranných strategií. Formuje se hlavně v raných vztahových zkušenostech, kdy si jedinec postupně osvojuje, co je sociálně přijatelné a co naopak vyvolává napětí či odmítání, a proto ovlivňuje i to, jak interpretuje situace a jak se prezentuje. Jeho funkcí je udržovat psychickou rovnováhu – pomáhat naplňovat důležité potřeby a zároveň tlumit, případně předcházet úzkosti.. >> detail
Vnitřní řeč neboli to, jak se člověk sám k sobě v myšlenkách obrací a co si průběžně komentuje. Tento vnitřní dialog může být podporující, povzbuzující a laděný do optimismu, ale může mít i opačnou podobu, kdy je tvrdý, znehodnocující a náchylný k pesimismu. V psychologii se popisuje jako faktor, který dokáže výrazně ovlivnit prožívání, motivaci i to, jak vykládáme vlastní zkušenosti.. >> detail
zkouška určená k ověření vlastního stavu bez zásahu obsluhy, také test sloužící k samostatnému procvičení. V technické praxi jde o automatické prověření funkčnosti zařízení, například kontrolu pevného disku v počítači.. >> detail
