Humanitně zaměřená vědní disciplína, která se věnuje výchově, vzdělávání a podpůrným opatřením pro lidi se zvláštními potřebami, například v důsledku zdravotního postižení nebo znevýhodňujícího sociálního prostředí. Zabývá se také rozpoznáváním a popisem obtíží, volbou vhodných metod pomoci, využitím kompenzačních pomůcek a hledáním cest k co nejlepšímu zapojení do běžného školního i společenského života v různých etapách života, často ve spolupráci s psychologií, medicínou a sociálními službami.. >> detail
(z lat. zákl.) V církevním prostředí jde o zvláštní typ kancionálu (zpěvníku) sestavený pro speciální bohoslužby, zejména pro časné ranní, tzv. jitřní roráty.. >> detail
Z latiny výraz pro druh, tedy základní jednotku třídění organismů, někdy i pro užší typ nebo varietu v rámci jedné skupiny.;V lékárenství označení pro připravenou směs sušených léčivých rostlin určenou k přípravě bylinkového čaje nebo podobného nálevu.;V právu termín species facti, kterým se myslí konkrétní skutkové okolnosti daného případu podstatné pro právní posouzení a pro určení, jaký právní vztah z nich plyne.. >> detail
Anglické označení pro specifické poruchy učení, tedy neurovývojové obtíže, které zasahují jen určité školní dovednosti, typicky čtení, psaní nebo práci s čísly, i když celkové rozumové schopnosti mohou být běžné. Řadí se sem například dyslexie, dysgrafie nebo dyskalkulie.. >> detail
Osobnost člověka ovlivňují také podněty mimo rodinu, školu a zaměstnání. Tyto vlivy mohou být organizované (různé kluby, politické strany, odborné společnosti, náboženská a církevní setkání, fitness centra, sportovní a turistické oddíly, hudební a jiné umělecké soubory) nebo neorganizované (party a okruh přátel, návštěvy muzeí, divadel, kin či knihoven, kavárny, vinárny, diskotéky a společenské kluby, někdy bohužel i gangy a disociální či asociální skupiny). Významnou roli hrají také média a technologie – tisk, knihy a časopisy, televize, počítače a mobilní telefony.
V podstatě jde o to, čím člověk naplňuje volný čas: aktivitami mimo školu a zaměstnání, které si volí pro odpočinek, zábavu, získávání nových znalostí, sociální kontakty a osobní rozvoj. Za „skutečný“ volný čas se považují hlavně mimetické neboli herní (ludické) činnosti, například kino, sledování televize, divadlo, koncerty, sportovní akce, lov a rybaření, hry nebo tanec – jejich společným znakem je příjemný prožitek. „Polovolný“ čas tvoří činnosti dělané zčásti pro radost a zčásti z praktických důvodů, například práce na zahradě, v sadu, na chatě či chalupě nebo v domácí dílně.
Současná společnost může zároveň podporovat i rizikové jevy, někdy popisované jako návrat k tribalismu (např. skupinový sex, užívání drog či asociální agresivita). Do budoucna se očekávají změny ve vztahu práce a volného času: může se rozvíjet typ „prosumenta“, který střídá zaměstnání s převážně domácí prací vytvářející hodnoty přímo pro sebe a rodinu, jde o zárodek netržní ekonomiky. Prosument je současně producent i konzument (A. Toffler).
Na formování osobnosti působí i širší společenské a kulturní podmínky: jazyk a národnost, móda a morálka, věda a umění, státní zřízení a ideologie, hustota obyvatelstva, ekonomická situace, zvyky a tabu, nabídka zábavy, zájmy a koníčky, duchovní a kulturní tradice, historické povědomí, právní rámec, příslušnost ke kulturnímu společenství, sociální vrstvy i konkrétní sociální a prostorové podmínky. Materiálně‑technický pokrok přináší více pohodlí, ale může vést i k větší zchoulostivělosti a oslabení zdatnosti. Vysoká hustota osídlení zvyšuje konkurenci a četnost kontaktů a může podporovat kulturní vývoj, přelidnění (zejména ve městech) však zároveň souvisí s psychosociálními i zdravotními problémy a s vyšším výskytem narkomanie, agresivity a sebevražednosti.. >> detail
