Anglické označení pro specifické poruchy učení, tedy neurovývojové obtíže, které zasahují jen určité školní dovednosti, typicky čtení, psaní nebo práci s čísly, i když celkové rozumové schopnosti mohou být běžné. Řadí se sem například dyslexie, dysgrafie nebo dyskalkulie.. >> detail
Osobnost člověka ovlivňují také podněty mimo rodinu, školu a zaměstnání. Tyto vlivy mohou být organizované (různé kluby, politické strany, odborné společnosti, náboženská a církevní setkání, fitness centra, sportovní a turistické oddíly, hudební a jiné umělecké soubory) nebo neorganizované (party a okruh přátel, návštěvy muzeí, divadel, kin či knihoven, kavárny, vinárny, diskotéky a společenské kluby, někdy bohužel i gangy a disociální či asociální skupiny). Významnou roli hrají také média a technologie – tisk, knihy a časopisy, televize, počítače a mobilní telefony.
V podstatě jde o to, čím člověk naplňuje volný čas: aktivitami mimo školu a zaměstnání, které si volí pro odpočinek, zábavu, získávání nových znalostí, sociální kontakty a osobní rozvoj. Za „skutečný“ volný čas se považují hlavně mimetické neboli herní (ludické) činnosti, například kino, sledování televize, divadlo, koncerty, sportovní akce, lov a rybaření, hry nebo tanec – jejich společným znakem je příjemný prožitek. „Polovolný“ čas tvoří činnosti dělané zčásti pro radost a zčásti z praktických důvodů, například práce na zahradě, v sadu, na chatě či chalupě nebo v domácí dílně.
Současná společnost může zároveň podporovat i rizikové jevy, někdy popisované jako návrat k tribalismu (např. skupinový sex, užívání drog či asociální agresivita). Do budoucna se očekávají změny ve vztahu práce a volného času: může se rozvíjet typ „prosumenta“, který střídá zaměstnání s převážně domácí prací vytvářející hodnoty přímo pro sebe a rodinu, jde o zárodek netržní ekonomiky. Prosument je současně producent i konzument (A. Toffler).
Na formování osobnosti působí i širší společenské a kulturní podmínky: jazyk a národnost, móda a morálka, věda a umění, státní zřízení a ideologie, hustota obyvatelstva, ekonomická situace, zvyky a tabu, nabídka zábavy, zájmy a koníčky, duchovní a kulturní tradice, historické povědomí, právní rámec, příslušnost ke kulturnímu společenství, sociální vrstvy i konkrétní sociální a prostorové podmínky. Materiálně‑technický pokrok přináší více pohodlí, ale může vést i k větší zchoulostivělosti a oslabení zdatnosti. Vysoká hustota osídlení zvyšuje konkurenci a četnost kontaktů a může podporovat kulturní vývoj, přelidnění (zejména ve městech) však zároveň souvisí s psychosociálními i zdravotními problémy a s vyšším výskytem narkomanie, agresivity a sebevražednosti.. >> detail
Míra toho, čím se daná věc nebo jev liší od ostatních, tedy její vlastní rozpoznatelné rysy a jedinečný charakter, který ji činí typicky „svou“.;Ve statistice a medicíně označuje schopnost testu či kritéria správně označit jako negativní případy, u nichž se sledovaný stav nevyskytuje, takže metoda málo „falešně poplašně“ potvrzuje nemoc.. >> detail
Zahrnuje široké spektrum vlivů, které formují život a chování lidí v rámci určitého společenství: působení jazyka, národnostního ukotvení, módních trendů, morálních představ, úrovně vědy a umění, typu státního zřízení i ideologie, dále hustoty obyvatelstva, rasových zvláštností, ekonomických poměrů, zvyků, tabu, forem zábavy, duchovních a kulturních tradic, historického vědomí, právního uspořádání i charakteru kulturního společenství vytvářeného národy a sociálními vrstvami. Důležitou roli hrají také sociální podmínky a prostorové (geografické) okolnosti, v nichž lidé žijí.
Kulturu lze chápat jako sdílené „kolektivní programování mysli“, které odlišuje příslušníky jedné skupiny či kategorie od jiné (Hofstede, 1999). Nejde přitom o něco, co by se přenášelo geneticky, předává se především učením, výchovou a socializací.
Materiálně‑technický rozvoj moderní civilizace sice zvyšuje množství požitků a komfortu, současně však může vést i k růstu celkové zchoulostivělosti člověka (astenizaci). Ukazuje se to i na vlivu hustoty osídlení: větší koncentrace lidí obvykle posiluje konkurenci, nutí k častějším kontaktům mezi jednotlivci i skupinami a může působit jako stimul kulturního vývoje. Přelidnění (zejména v městském prostředí) má ale i výrazné nevýhody – bývá spojeno s chudobou, nárůstem psychosociálních a zdravotních obtíží, vyšší mírou narkomanie a také se zvýšenou sebevražedností.
V podmínkách současné globalizace je nezbytné, aby lidé rozvíjeli nejen kompetence vycházející z vlastního národního prostředí, ale i odpovídající interkulturní komunikační kompetence – tedy dovednosti a osobnostní rysy (v chování i prožívání), které umožňují přiměřeně komunikovat a fungovat ve vícekulturním kontextu. Bez takové přípravy hrozí interkulturní šoky, protože člověk vstupuje nepřipraven do kontaktu s odlišnými kulturami, jejichž příslušníci mohou mít jiné jazyky, symboly, artefakty a komunikační etiketu, odlišné kognitivní, volní a emoční struktury psychiky i specifické hodnoty. Lišit se mohou také konvence, komplimenty, projevy zdvořilosti, rituály a ceremoniály, právní a morální pravidla, zdravotní a hygienické normy, náboženské předpisy, vzorce chování a prožívání i samotné způsoby hodnocení reality.
Vzájemné působení sociálních, individuálně psychologických, biologických a dalších vlivů je u každého člověka jedinečné, a proto je každý jedinec neopakovatelný. Chceme‑li osobnost skutečně poznat, nestačí shromáždit pouze biologické a somatické údaje o aktuálním funkčním stavu organismu, potřebujeme také informace kulturní, historické, psychosociální, spirituální, vývojové a anamnestické.. >> detail
Drobné lékařské vyšetřovací náčiní sloužící k šetrnému prozkoumání ran nebo tělesných dutin, zpravidla jako tenká sonda, někdy s odraznou ploškou pro lepší nahlédnutí do obtížně přístupných míst.. >> detail
V běžné řeči jde o ukázkový kus nebo předlohu, podle níž se něco posuzuje či napodobuje, a někdy také o označení pro nápadně neobvyklý případ nebo kuriozitu.;V biologii a muzejnictví je to odebraný a popsaný exemplář rostliny nebo živočicha uložený ve sbírce, často upravený jako preparát, který slouží k určování a vědeckému zkoumání.;V medicíně a laboratorní diagnostice označuje vzorek biologického materiálu odebraný pacientovi k vyšetření, například tkáň nebo tělní tekutinu.;V polygrafii a typografii může jít o ukázkový tisk či list, na němž se předvádí vzhled písma, sazby nebo kvalita tisku.. >> detail
