Asertivní technika, při níž člověk záměrně neodpovídá na manipulativní, emotivní, nevěcnou nebo příliš obecnou kritiku své osoby a ponechá ji bez reakce, případně jen stručně dá najevo, že ji bere na vědomí, ale nebude ji dál komentovat.. >> detail
Osoba s poruchou příjmu potravy, která dlouhodobě toleruje jen malý okruh konkrétních jídel a většinu ostatních potravin vytrvale odmítá, což může vést k jednostrannému jídelníčku a riziku nedostatku některých živin.. >> detail
Poslední krok při kódování v kvalitativní analýze, typicky v přístupu zakotvené teorie, kdy se z dosud vytvořených kategorií vymezí jedna nosná, ústřední kategorie a kolem ní se následně sjednotí a vysvětlí vztahy mezi ostatními kategoriemi tak, aby vznikl ucelený teoretický model zkoumaného jevu.. >> detail
Porucha komunikace, při níž je schopnost mluvit v zásadě zachována, ale člověk v některých sociálních kontextech ztichne a řeč se jakoby „zablokuje“. Typicky jde o dítě, které doma nebo s blízkými mluví přirozeně, zatímco ve škole či před vybranými lidmi dlouhodobě nepromluví a nahrazuje řeč gesty, mimikou nebo jinými neverbálními způsoby. Takové mlčení je vázané na situaci, často souvisí s úzkostí a může fungovat jako obranná reakce na stres, někdy se používá i označení elektivní mutismus. Při vyšetření je potřeba odlišit tento stav od prostého zpoždění řečového vývoje, poruch sluchu a některých dalších vývojových obtíží, například poruch autistického spektra. Proto je vhodná konzultace s klinickým psychologem, případně i s dětským psychiatrem a logopedem.. >> detail
V psychologii označuje selektivní retence proces, kdy si člověk neukládá a neudržuje v paměti všechny podněty stejně, ale přednostně si zapamatuje jen určité informace, které jsou pro něj nějak významné. V obecnějším smyslu jde o cílené, výběrové zadržení osoby, věci nebo obsahu, zatímco jiné se nechají být nebo se propustí.. >> detail
výběrový charakter toho, jak člověk vnímá druhé lidi, je ovlivněn kvalitou a možnostmi jeho smyslů, mírou vzdělání a také jeho jedinečnou osobní i profesní zkušeností, která určuje, čeho si všímá a co naopak přehlíží. >> detail
Selektivnost neboli diferenční citlivost testu popisuje, jak dobře dokáže z naměřených výsledků odhalit i drobné rozdíly ve znalostech, dovednostech nebo kvalitě výkonu a podle toho odlišit silnější jedince od slabších. Pozná se mimo jiné podle toho, že skóre účastníků nejsou „namačkaná“ u jediné hodnoty, ale mají přirozený rozptyl a vytvářejí smysluplné pořadí. U testů, které mají lidi rozdělovat do úrovní, se proto obvykle volí úlohy, jež nejsou ani triviální, ani extrémně náročné, protože právě položky se střední obtížností mívají největší rozlišovací sílu. Často se také začíná jednoduššími otázkami a obtížnost se postupně zvyšuje, aby se testovaný zorientoval a nebyl hned zbytečně znejistěn. Míra selektivnosti se ověřuje statistickou analýzou výsledků, například posouzením tvaru distribuce skóre a ukazatelů variability, jako je variační koeficient počítaný jako podíl směrodatné odchylky a průměrného hrubého skóre. K doplnění lze využít i položkovou analýzu, třeba vztah jednotlivých úloh k celkovému skóre, která ukáže, zda konkrétní položky skutečně přispívají k rozlišování mezi testovanými.. >> detail
