Sklerom, název odvozený od ř. skleros, tvrdý, je dlouhodobé bakteriální infekční onemocnění postihující sliznici dýchacích cest, nejčastěji v nose. Typické je tuhnutí a zbytnění sliznice s tvorbou granulomatózních ložisek a následným jizvením, někdy se objevují i vředové změny. Původcem je Klebsiella rhinoscleromatis.. >> detail
Lékařský termín pro poruchu nehtu, při níž je nehtová ploténka nápadně ztluštělá a tuhá až tvrdá. Název je odvozen z ř. skleros, tedy tvrdý, a používá se zejména v dermatologii při popisu chronických změn nehtů.. >> detail
Gynekologický termín pro sklerooforitidu, tedy stav, kdy dlouhodobý zánět vede k jizvení a fibrotizaci vaječníku, takže se jeho běžná tkáň zčásti nahrazuje vazivem a orgán se stává tužším. V praxi to může zhoršovat jeho funkci, například narušit ovulaci a přispívat k pánevním bolestem. Pojmenování souvisí s řec. skleros.. >> detail
Oftalmologický chirurgický výkon, při němž se bělima oka, tedy sclera, plasticky upravuje, případně doplňuje štěpem, aby se opravilo poškození nebo zpevnilo její oslabené místo.. >> detail
Výraz vznikl z řec. skleros (tvrdý) a lat. proteinum (bílkovina). Jde o skupinu strukturálních, zpravidla ve vodě nerozpustných živočišných bílkovin, které tvoří pevné opěrné části a zajišťují mechanickou odolnost tkání, typicky v pojivu nebo na povrchu těla. Jejich stálost souvisí i s hustým křížením řetězců, například u kolagenu či elastinu.. >> detail
Skleróza označuje chorobné ztuhnutí a zpevnění tkáně, k němuž dochází tím, že se poškozený nebo zanikající parenchym nahrazuje nadměrně vytvořeným vazivem. Důsledkem bývá horší pružnost a často i snížení funkce postiženého orgánu. Pojem vychází z řeckého skleros, tedy tvrdý. V neurologii se s tímto názvem setkáme například u amyotrofické laterální sklerózy (ALS), postupujícího degenerativního onemocnění motorického nervového systému s postižením horních i dolních motoneuronů, které vede k narůstající svalové slabosti a úbytku svalů.. >> detail
Chronické autoimunitně podmíněné zánětlivé onemocnění centrální nervové soustavy, při němž dochází k poškozování myelinu a vzniku rozptýlených ložisek zjizvení v mozku a míše, což může vést k proměnlivým neurologickým potížím.. >> detail
V medicíně a anatomii se tím popisuje stav či struktura, která je sklerotická, tedy nezvykle ztvrdlá a ztuhlá, někdy i zrohovatělá, typicky při procesu sklerózy nebo při zmnožení vaziva. Etymologicky souvisí s řec. skleros ve významu tvrdý.. >> detail
V medicíně jde o sklerotizaci, tedy děj, při němž se původně měkká tkáň postupně zpevňuje a tuhne. Často souvisí s dlouhodobým poškozením, jizvením nebo zmnožením vaziva a může vyústit až v kornatění. Název je odvozen od ř. skleros, tvrdý.;V biologii, zejména u členovců, označuje proces, kdy se po svlékání zpevňuje kutikula a povrch těla postupně tvrdne, aby byl odolnější vůči mechanickému namáhání a vysychání.. >> detail
V embryologii jde o vnitřní oddíl somitu z paraxiálního mezodermu. Jeho buňky se mění v mezenchym a přesunují se k chordě a neurální trubici, kde zakládají hlavní části osové kostry, zejména obratle a související struktury trupu.;V oční chirurgii se tím může myslet jemný operační nástroj určený k naříznutí skléry při vytváření vstupu do nitra oka.. >> detail
