(psych.) tendence člověka v nejasné situaci sledovat reakce druhých, pro něj důležitých osob, aby od nich získal vodítka k pochopení dění a mohl situaci lépe posoudit. >> detail
V sociálních vědách a psychologii označuje subjektivní pocit člověka, že někam patří a není z okolí vyloučen, a zároveň že má k dispozici síť lidí nebo institucí, na které se může obrátit. Tato podpora může mít podobu porozumění a přijetí, užitečných informací nebo konkrétní praktické výpomoci.;V medicíně a oblasti veřejného zdraví se dobré zakotvení ve vztazích a ve formálních i neformálních skupinách chápe jako důležitý ochranný faktor. Pomáhá tlumit účinky zátěže a stresu a bývá spojováno s lepší kondicí, zejména s vyšší psychickou pohodou a lepším každodenním fungováním ve společnosti.. >> detail
Interdisciplinární obor, který popisuje a vysvětluje společenské jevy a formy chování vybočující z toho, co je v dané společnosti považováno za přijatelné podle sociálních, etických i právních pravidel. Zajímá se o krátkodobé epizody i dlouhodobé vzorce, hledá jejich příčiny a dopady na jednotlivce a skupiny a zabývá se také možnostmi prevence a nápravy. Patří sem například agresivní či antisociální jednání, šikana ve škole nebo na pracovišti a některé podoby kriminality.. >> detail
Interdisciplinární humanitní obor na pomezí pedagogiky a sociálních věd, který se zabývá tím, jak společenské podmínky ovlivňují výchovu a vzdělávání, a v praxi patří mezi profese zaměřené na podporu lidí a komunit, například při prevenci sociálních problémů a posilování začleňování.. >> detail
Proces, při němž si člověk vytváří představu a úsudek o jiných lidech a zároveň vnímá, jaké vztahy mezi nimi panují. Nejde jen o „vidění“ druhých, ale o interpretaci jejich chování, motivů a rolí v sociálních situacích. Toto posuzování bývá ovlivněno osobními zkušenostmi i aktuálními emocemi a náladou, takže může vyústit v pozitivní nebo naopak negativní hodnocení. Často se v něm uplatňují i mentální zkratky, například stereotypy nebo připisování příčin jednání (atribuce).. >> detail
To, jak lidé svět chápou a jak ho vnímají, není úplně nezávislé ani vždy „objektivní“ – do určité míry to formuje sociální prostředí. Naše očekávání, předchozí sociální zkušenosti, aktuální emoce, motivace a také schopnost přemýšlet a zpracovávat informace ovlivňují, co si o věcech a lidech vytvoříme za obraz. Proto nevnímáme předměty a situace jen takové, jaké jsou „samé o sobě“, ale hlavně podle toho, jaký pro nás mají význam, co potřebujeme a jak se daná věc jeví či je hodnocena ostatními. Mezi tím, co je vně, a tím, jak to nakonec pochopíme, působí společensky utvářený filtr, takže naše poznání reality může být zkreslené a nemusí přesně odpovídat skutečnému stavu.. >> detail
Postup vycházející z operantního učení, při němž se žádoucí návyky a dovednosti upevňují tím, že lidé v okolí na dané jednání reagují sociální odměnou, například pochvalou nebo projeveným uznáním, a naopak mohou použít sociální sankci, třeba odebrání určité výsady. Jde o sociální podmiňování, které má zvýšit pravděpodobnost, že se chování bude opakovat.. >> detail
Dominantní člen společenství s nejvyšším postavením, kterého ostatní obvykle následují a který mívá hlavní vliv na rozhodování a rozdělování zdrojů ve skupině.. >> detail
