Latinské přídavné jméno odvozené od l. scindere ve významu štípat nebo trhat, popisuje něco rozděleného či natrženého, tedy rozštěpenou nebo rozdělenou část, často užívané i v anatomii pro útvar se zřetelnou štěrbinou.. >> detail
ae, f. tunica, z ř. skleros tvrdý, v lékařské anatomii bělimo, tedy pevná bílá vazivová vrstva na povrchu oka, která jej chrání, zpevňuje a pomáhá udržet jeho tvar, vpředu navazuje na rohovku. >> detail
V lékařství, zejména v oftalmologii, jde o sklerektázii, tedy lokálně ohraničené vyboulení skléry (sclera), které vzniká při jejím ztenčení nebo oslabení. Pojem vychází z ektasis ve smyslu roztažení a často se zmiňuje u stavů, kdy se stěna oka hůře brání tlaku či degenerativním změnám.. >> detail
Z latinského sclera, tedy bělima, označuje skleritidu, což je zánětlivé postižení bělimy oka. Obvykle je provázené výraznou bolestí a někdy souvisí se systémovými autoimunitními chorobami.. >> detail
V lékařství jde o autoimunitní chorobu pojivové tkáně, řazenou mezi kolagenózy, při níž se vazivo postupně mění ve ztluštělou a ztuhlou tkáň v důsledku nadměrné tvorby kolagenu a následné fibrotizace. Nejčastěji se projeví tvrdnutím a napínáním kůže a poruchami drobných cév, u části nemocných se mohou přidat i potíže některých vnitřních orgánů. Vedle celkového průběhu existuje také ohraničená, převážně kožní varianta, která vytváří jedno nebo více tuhých ložisek či plaků, někdy označovaná jako morphea.. >> detail
Pojem odvozený z řeckého skleros ve smyslu tvrdý, používaný pro něco sklerogenního, tedy takového, co vyvolává nebo podporuje sklerózu a vede k postupnému ztuhnutí až ztvrdnutí tkání, často například při zmnožení vaziva v důsledku chronického poškození.. >> detail
Sklerom, název odvozený od ř. skleros, tvrdý, je dlouhodobé bakteriální infekční onemocnění postihující sliznici dýchacích cest, nejčastěji v nose. Typické je tuhnutí a zbytnění sliznice s tvorbou granulomatózních ložisek a následným jizvením, někdy se objevují i vředové změny. Původcem je Klebsiella rhinoscleromatis.. >> detail
Oftalmologický chirurgický výkon, při němž se bělima oka, tedy sclera, plasticky upravuje, případně doplňuje štěpem, aby se opravilo poškození nebo zpevnilo její oslabené místo.. >> detail
Výraz vznikl z řec. skleros (tvrdý) a lat. proteinum (bílkovina). Jde o skupinu strukturálních, zpravidla ve vodě nerozpustných živočišných bílkovin, které tvoří pevné opěrné části a zajišťují mechanickou odolnost tkání, typicky v pojivu nebo na povrchu těla. Jejich stálost souvisí i s hustým křížením řetězců, například u kolagenu či elastinu.. >> detail