ae, f. tunica, z ř. skleros tvrdý, v lékařské anatomii bělimo, tedy pevná bílá vazivová vrstva na povrchu oka, která jej chrání, zpevňuje a pomáhá udržet jeho tvar, vpředu navazuje na rohovku. >> detail
V lékařství, zejména v oftalmologii, jde o sklerektázii, tedy lokálně ohraničené vyboulení skléry (sclera), které vzniká při jejím ztenčení nebo oslabení. Pojem vychází z ektasis ve smyslu roztažení a často se zmiňuje u stavů, kdy se stěna oka hůře brání tlaku či degenerativním změnám.. >> detail
Lékařské označení pro operační výkon, při kterém se cíleně vyřízne a odstraní část bělima oka (sclera), někdy jako součást zákroků směřujících ke zlepšení odtoku nitrooční tekutiny a ke snížení nitroočního tlaku. V oblasti ušního lékařství se tímto termínem může myslet také uvolnění nebo odstranění vazivových srůstů ve středním uchu při dlouhodobém zánětlivém procesu, aby se zlepšila funkce a pohyblivost místních struktur.. >> detail
Z latinského sclera, tedy bělima, označuje skleritidu, což je zánětlivé postižení bělimy oka. Obvykle je provázené výraznou bolestí a někdy souvisí se systémovými autoimunitními chorobami.. >> detail
Lékařský termín pro ztvrdnutí a výrazné ztuhnutí prstů, při němž se kůže a měkké tkáně stahují, pohyblivost se omezuje a prsty mohou získat postavení připomínající drápy. Často jde o projev sklerodermie a souvisí s fibrotickými změnami pojiva.. >> detail
V lékařství, zejména v kožním lékařství, jde o zánětlivé postižení, při němž kůže výrazně tuhne a ztlušťuje, ztrácí svou pružnost a může působit jako zpevněná až „ztvrdlá“ plocha. Pojmenování vychází z řeckých kořenů skleros ve smyslu tvrdý a derma jako kůže, přičemž zakončení -itis se používá pro označení zánětu.. >> detail
V lékařství jde o autoimunitní chorobu pojivové tkáně, řazenou mezi kolagenózy, při níž se vazivo postupně mění ve ztluštělou a ztuhlou tkáň v důsledku nadměrné tvorby kolagenu a následné fibrotizace. Nejčastěji se projeví tvrdnutím a napínáním kůže a poruchami drobných cév, u části nemocných se mohou přidat i potíže některých vnitřních orgánů. Vedle celkového průběhu existuje také ohraničená, převážně kožní varianta, která vytváří jedno nebo více tuhých ložisek či plaků, někdy označovaná jako morphea.. >> detail
Pojem odvozený z řeckého skleros ve smyslu tvrdý, používaný pro něco sklerogenního, tedy takového, co vyvolává nebo podporuje sklerózu a vede k postupnému ztuhnutí až ztvrdnutí tkání, často například při zmnožení vaziva v důsledku chronického poškození.. >> detail
Oční zánět postihující současně rohovku i bělimo, často v místě jejich přechodu. Název je odvozen z kořenů sclera pro bělimu a keras pro rohovku. Mívá projevy jako bolest, zarudnutí a citlivost na světlo a při těžším průběhu může zhoršit vidění.. >> detail