V religionistice a sociologii náboženství se tím myslí náboženské společenství, které se odštěpilo od hlavního proudu, případně se vědomě vymezuje vůči oficiální církvi a buduje vlastní výklad víry, rituály i pravidla. Často se popisuje silná vnitřní soudržnost, omezené kontakty s okolím, pocit výlučnosti a přesvědčení, že právě skupina představuje jedinou správnou cestu, obvykle v rozporu s tradicí. Nezřídka se objevuje centralizované vedení a tlak na bezvýhradnou loajalitu, sebekázeň a někdy i na zpřetrhání dřívějších vztahů. Rozlišují se velmi uzavřené podoby, které kontrolují tok informací, utužují jednotu obrazem společného nepřítele a mohou být výrazně nedůvěřivé vůči cizím lidem, a také otevřenější komunity ponechávající členům více samostatnosti. Vedle spirituální praxe bývá běžná i náborová a propagační aktivita, v odborných textech se proto někdy používá neutrálnější označení nové náboženské hnutí.;V politologii a sociální psychologii se výraz užívá přeneseně pro uzavřené ideologické kolektivy, které fungují podobně jako náboženské odštěpenecké skupiny. Typické je ostré dělení světa na „my“ a „oni“, jednoduchý soubor dogmat, vysoké nároky na konformitu a někdy i vytváření závislosti na autoritě vůdce nebo úzkého vedení. Tyto skupiny mohou usilovat o politické cíle, izolovat stoupence od alternativních názorů a cíleně verbovat nové členy, přičemž existuje celé kontinuum od relativně mírných kruhů až po vysoce extremistická uskupení.;V prostředí vzdělávacích kurzů, osobního rozvoje a alternativní psychoterapie se tak někdy označují komerční nebo pseudoodborné komunity, které slibují rychlou životní proměnu, staví na charismatu zakladatele a postupně zvyšují závazky účastníků. Pořádají placené semináře a tréninky, mohou vyžadovat striktní dodržování interních pravidel a používat techniky psychického tlaku, včetně finančních požadavků nebo zlehčování kritického myšlení. Rizikem bývá i to, že poradenská či terapeutická práce je prováděna bez odpovídající kvalifikace. K náboru se často využívají bezplatné úvodní akce nebo osobnostní testy, jako příklad bývá uváděna Scientologická církev. U dětí a dospívajících může zapojení vést k oslabení autonomie, identity a k narušení běžných sociálních vazeb, proto se v prevenci zdůrazňuje informovanost a schopnost kritického posuzování.. >> detail
Směr a soubor snah, které usilují o to, aby společenské instituce a veřejný život nebyly řízeny náboženskými pravidly. Zdůrazňuje světský, občanský a racionální přístup, často s cílem oslabit přímý vliv církví na stát, školství nebo právo.. >> detail
Směr a praktické úsilí směřující k tomu, aby se veřejný život a instituce (například stát či školství) řídily především světskými principy, a aby se vliv náboženství přesouval spíše do soukromé roviny. V tomto pojetí jde o podporu oddělení církevních struktur od státní moci a o obecné „zesvětšťování“ společnosti.. >> detail
Zásada, že stát a jeho instituce fungují nezávisle na náboženských autoritách a v otázkách práva či veřejné správy zachovávají světský, nábožensky neutrální rámec. V praxi to znamená, že při rozhodování a tvorbě pravidel se vláda neřídí náboženskými předpisy a má zaručovat rovný přístup k lidem bez ohledu na víru.. >> detail
Společnost orientovaná převážně na světské hodnoty, v níž je víra a církevní autorita vytlačována z veřejného života a náboženství se spíše přesouvá do soukromé sféry, často v duchu oddělení státu od církví.. >> detail
Dlouhodobě sledovaný mezigenerační trend, při němž lidé v dětství a dospívání fyzicky dospívají rychleji než v minulosti a v průměru dosahují větší tělesné stavby. Obvykle se dává do souvislosti se zlepšenou výživou, zdravotní péčí a celkovými životními podmínkami.. >> detail
