Vztek. Je to velmi silná afektivní odpověď na pociťované omezování či frustraci, která se projevuje jako protiúder a protest. V důsledku nahromaděného intrapsychického napětí dochází k náhlému, explozivnímu vybití v podobě ničivého pudu. Tento pud bývá „slepý“, bez rozvahy, a může se obracet i proti lidem či věcem, které situaci vůbec nezpůsobily. V průběhu vzteku se tlumí jasné myšlení i vědomé chtění – jde o afektogenní krátký spoj. Jedinci s výraznou dispozicí k afektu vzteku bývají řazeni k jednoduchým (simplexním) až primitivním osobnostem, i jiné typy afektů vycházejí z vývojově starších, nižších vrstev duševna. Sklon k afektům vzteku a zuřivosti se může někdy rozvinout například po otřesech mozku (úrazech hlavy), po dlouhodobé frustraci apod. Vztek bývá doprovázen zvýšenou pohybovou aktivitou, větším sliněním, křikem, verbální i brachiální agresivitou a současně sníženou luciditou vědomí.. >> detail
Popis barvy: tmavě hnědý až hnědavě šedý odstín, spíše tlumený a nevýrazně sytý.;V biologickém a taxonomickém kontextu se tímto latinským přívlastkem označují organismy s temně hnědavým zbarvením, které může být místy nejednotné.. >> detail
děj, při němž se oddělené části spojí v jediný celek a hranice mezi nimi se postupně ztrácí, ať už jde o materiál, skupiny lidí nebo třeba nápady. >> detail
Označení pro vřetenovitý tvar, kdy je útvar nejširší přibližně uprostřed a směrem k oběma koncům se postupně zužuje, typicky se s ním setkáš v anatomii a biologii při popisu buněk, svalů nebo částí orgánů.. >> detail
Obecně jde o děj, při němž se více oddělených částí slije do jednoho celku, tedy o fúzi nebo sjednocení. Výklad bývá spojován s lat. fundere, slévat nebo rozlévat.;V medicíně a fyziologii vidění označuje binokulární fúzi, kdy mozek spojí podněty přicházející z obou očí do jediného zrakového vjemu. Tento proces podporuje stabilní jednotný obraz a je významný i pro prostorové vnímání.. >> detail
