(filoz.) Pozdně antický filozofický směr spojený zejména se školou kolem Plotina, který rozvinul Platónův důraz na nehmotný a duchovní rozměr reality do podoby hierarchicky uspořádané, mysticky laděné metafyziky. Typické jsou pojmy jako emanace z nejvyššího principu často označovaného jako Jedno a představa postupného vzestupu či návratu duše k tomuto zdroji. V dalších staletích byly jeho kategorie a jazyk zčásti převzaty a přepracovány křesťanskými autory, čímž výrazně ovlivnil středověkou duchovní tradici a také renesanční filozofii i umění.. >> detail
Umělecký, zejména architektonický směr z období historismu, který se záměrně vracel k renesančnímu tvarosloví a motivy z této éry volně kombinoval do nových kompozic. V praxi se uplatňoval hlavně na reprezentativních městských stavbách a bývá označován také jako neorenesance.. >> detail
Novoročenka je přání zasílané nebo předávané při příležitosti příchodu nového roku. Tradičně má podobu tištěné kartičky, pohlednice či jiného drobného tiskového materiálu s textem přejícím zdraví, štěstí a úspěch v nadcházejícím roce, v současnosti se však běžně používají také elektronické novoročenky rozesílané e-mailem nebo prostřednictvím sociálních sítí. Novoročenky mohou být soukromé i firemní a často obsahují grafický motiv, fotografii, logo nebo osobní věnování.
Zvyk písemně přát k novému roku je starší než moderní pohlednice. Dochované evropské novoroční gratulační lístky pocházejí již z konce 18. století. V českých zemích je rozšíření novoročenek tradičně spojováno s hrabětem Karlem Chotkem z Chotkova a Vojnína. Podle známého podání si roku 1827 nechal u Josefa Berglera, prvního ředitele pražské Akademie výtvarných umění, zhotovit gratulační lístky, které rozesílal místo časově náročných novoročních společenských návštěv. Těmto lístkům se někdy říkalo také omluvenky. Přímé dochované doklady spojující konkrétní Berglerovy novoročenky s Chotkem však nejsou jednoznačné, proto je vhodnější hovořit o tradovaném počátku českého zvyku.
V českém prostředí se na novoročenkách často objevuje označení PF následované číslem nového roku. Zkratka vychází z francouzského spojení pour féliciter, tedy „k blahopřání“. Její rozšíření na českých novoročenkách je spojováno zejména s grafikem Viktorem Strettim na počátku 20. století, jako jeden z prvních známých příkladů se uvádí jeho novoroční grafika z roku 1907. Používání zkratky PF se stalo charakteristickou českou a později také československou tradicí, zatímco ve francouzsky mluvících zemích se tímto způsobem novoroční přání běžně neoznačují. Novoročenka se může tematicky spojovat s Vánocemi, není však totožná s vánočním přáním – jejím hlavním účelem je blahopřání k nadcházejícímu roku.. >> detail
V architektuře a výtvarném umění označení pro historizující tendenci 19. století, která se vědomě vracela k rokokové zdobnosti a přebírala její ornamentiku, typicky v dekoraci interiérů, nábytku a dalších užitých předmětů. Často se řadí pod pojem neorokoko.. >> detail
(hud.) Hudební směr, který se zrodil přibližně kolem roku 1830 a představuje myšlenkově i technicky novou etapu romantické hudby, také pojmenování pro umělecké proudy ve 2. polovině 19. století, jež prosazovaly návrat k principům romantizmu (neoromantizmus).. >> detail
Souhrnné označení pro novodobé směry v katolické filozofii, které se snažily znovu oživit a pro současnost přepracovat středověké scholastické myšlení, často s důrazem na tomistickou tradici a její využití v teologii i akademické výuce.. >> detail
Ve filozofii a teologii označuje novodobý směr v rámci katolické církve, který se vrací k tomistické tradici a znovu rozvíjí scholastický způsob uvažování vycházející z Tomáše Akvinského. K jeho obnovení významně přispěl impuls z papežského učení a směr se pak uplatnil hlavně v katolickém vzdělávání jako systematický rámec pro výklad víry a vedení dialogu s moderními filozofickými proudy.. >> detail
