Lékařský termín pro zánětlivé postižení nosní sliznice, které se projevuje hnisavým, případně velmi hustým hlenovitým sekretem vytékajícím z nosu. Pojmenování je odvozené z řec. rhis-rhinos (nos) a blenna (hlen) a přípona -rrhoea se v medicíně užívá pro označení výtoku tělesných sekretů.. >> detail
Lékařský termín pro bolest lokalizovanou v nose nebo v nosní dutině. Popisuje příznak, který se může objevit například při zánětu sliznice, infekci horních cest dýchacích, po úrazu nebo při podráždění dráždivými látkami. Označení má řecký původ a je odvozené ze spojení výrazu pro nos s kořenem vyjadřujícím bolest.. >> detail
Porucha řeči, kdy je hlas a artikulace nepřirozeně nosová, protože při mluvení část vydechovaného vzduchu uniká do nosní dutiny, často při nedokonalém uzávěru mezi ústy a nosohltanem, což může snižovat srozumitelnost projevu.. >> detail
Lékařský výraz pro rinohematom, tedy nahromadění krve v těsném okolí nosní chrupavky, často po úrazu, kdy se krev oddělí mezi chrupavku a její obal. Pojem je etymologicky odvozen z řeckých kořenů označujících nos a krev a v praxi se řeší hlavně kvůli riziku infekce nebo poškození chrupavky při opožděné léčbě.. >> detail
Porucha zvukové stránky řeči, při níž je hlas nápadně nosový, protože rezonance a průchod vzduchu jsou ovlivněny nemocí nebo anatomickou změnou v oblasti nosu a jeho spojení s hltanem. Označení vychází z ř. rhis-rhinos (nos) a ř. lalein (mluvit) a používá se hlavně ve foniatrii a logopedii. Otevřená forma (aperta) se projevuje zvýšenou nazalitou a typicky huhňavým zněním, zatímco při uzavřené variantě (clausa) bývá řeč tlumená kvůli překážce v nose.. >> detail
Porucha řečového projevu, při níž je rezonance a tvoření hlásek narušeno tak, že řeč působí nepřirozeně nosově, případně je naopak nosní složka oslabená. Často souvisí s nedostatečným uzávěrem mezi dutinou ústní a nosohltanem nebo s omezenou průchodností nosu, například při onemocněních nosní dutiny. V odborné praxi se používá také označení rhinofonie.. >> detail
