(z řec. rhoia, proud a grafein, psát) Reografie: vyšetřovací postup, při němž se pořizuje záznam drobných změn objemu tkání, nejčastěji na končetinách, které vznikají s každým průchodem pulsové vlny. Princip stojí na měření kolísání elektrické impedance mezi elektrodami, z něhož se nepřímo odvozuje prokrvení a chování cév.. >> detail
Reologie je vědní obor zkoumající, jak se látky při působení sil pohybují a mění tvar, hlavně jde o tok kapalin a chování materiálů, které se mohou částečně „téct“. Popisuje například odpor proti proudění, jako je viskozita, a souvisí i s pojmem smykového namáhání. Název se odvozuje z řeckého rhein, tedy proudit.;V lékařství se tímto pojmem označuje studium proudění tělních tekutin, typicky krve, a hodnocení jejich fyzikálních vlastností, které mohou ovlivnit prokrvení tkání a cirkulaci.. >> detail
Kočkodanovitá opice z rodu Macaca, známá jako makak rhesus a rozšířená v části Asie. V biomedicíně se často chová a používá jako laboratorní model, mimo jiné při studiu krevních skupin a imunitních reakcí, přičemž její název se promítl i do označení Rh faktoru.. >> detail
Drobné buněčné útvary v cytoplazmě, tvořené ribonukleoproteinovým komplexem, které slouží jako místo translace, tedy „výroby“ bílkovin podle genetické informace. Mohou být volně rozptýlené v cytosolu nebo navázané na membrány a při své činnosti postupně spojují aminokyseliny do vznikajícího polypeptidu.. >> detail
Lékařský výraz pro bolest lokalizovanou v nose nebo v jeho okolí, často popisovanou jako symptom při zánětu, podráždění sliznice či po úrazu. Pojem vychází z řeckého rhinos (nos) a algos (bolest).. >> detail
V neuroanatomii se tím myslí čichový mozek, tedy okruh struktur předního mozku, které přijímají a zpracovávají čichové podněty a propojují je s emocemi a pamětí. V praxi bývá tento celek řazen mezi části limbického systému.. >> detail
