Retinoskopie, oftalmologická metoda odvozená z lat. retina a z řec. skopein, při níž lékař pozoruje odraz světla ze sítnice pomocí očního zrcátka či retinoskopu, často jako objektivní způsob posouzení lomivosti oka.. >> detail
Oční odborný výraz pro štěpení nebo rozdělení vrstev sítnice. Název vychází z latinského retina (sítnice) a z řeckého schizein (štěpit) a v literatuře se někdy uvádí i jako retinoschiza. Stav může být vrozený nebo získaný a může se projevit změnami vidění, například výpadky v zorném poli.. >> detail
oční diagnostické vyšetření zaměřené na posouzení sítnice, často založené na sledování světelného odrazu z jejího povrchu při osvitu, které může pomoci i při odhadu refrakční vady oka. >> detail
Neurobiologické uspořádání zrakového systému, při němž se podněty z jednotlivých míst na sítnici promítají do odpovídajících, prostorově uspořádaných skupin neuronů v mozku, čímž vzniká topografická „zraková mapa“. Blízké body na sítnici obvykle aktivují blízké neurony a centrální část zorného pole bývá v této mapě zastoupena výrazněji než periferie, název přitom vychází z řeckého topos ve významu místa.. >> detail
pohyb či změna směru zpátky, jakési obrácení chodu nebo návrat do opačné polohy;v diplomacii a mezinárodním právu výraz pro zákonnou, i když nepřátelsky laděnou reakci na postup druhé strany, typicky formou omezení určitých výhod či ztížení podmínek. >> detail
V chemii se tak označuje nádoba snášející vysoké teploty, ve které se látky zahřívají kvůli průběhu reakcí, typicky při destilaci nebo tepelném rozkladu. V laboratoři může jít i o skleněnou křivuli se zahnutým hrdlem.;V technické praxi jde o žárupevný uzavřený prostor, například trubici nebo menší komoru, v němž se materiál zahřívá bez přístupu kyslíku, aby nehořel. Tento princip se využívá třeba při pyrolýze nebo při zuhelnatění organických surovin.. >> detail
