Skupina chemických sloučenin odvozených od vitaminu A nebo mu strukturou blízkých, které v organismu napodobují jeho účinky a podílejí se například na regulaci obnovy tkání.. >> detail
V medicíně, zejména v oftalmologii, jde o souhrnné označení pro nezánětlivé postižení sítnice, při němž se objevují degenerativní a cévně podmíněné změny. Vzniká typicky při zhoršeném prokrvení a narušeném zásobování sítnicové tkáně živinami nebo při chorobách drobných cév, které sítnici vyživují. Do této skupiny se řadí například diabetická retinopatie jako důsledek diabetické mikroangiopatie, ale také retinopatie spojená se sklerotickými či dlouhodobě zvýšeným tlakem podmíněnými změnami cév, které mohou vyústit v krvácení, otok a postupné zhoršování vidění.. >> detail
Retinoskopie, oftalmologická metoda odvozená z lat. retina a z řec. skopein, při níž lékař pozoruje odraz světla ze sítnice pomocí očního zrcátka či retinoskopu, často jako objektivní způsob posouzení lomivosti oka.. >> detail
Oční odborný výraz pro štěpení nebo rozdělení vrstev sítnice. Název vychází z latinského retina (sítnice) a z řeckého schizein (štěpit) a v literatuře se někdy uvádí i jako retinoschiza. Stav může být vrozený nebo získaný a může se projevit změnami vidění, například výpadky v zorném poli.. >> detail
oční diagnostické vyšetření zaměřené na posouzení sítnice, často založené na sledování světelného odrazu z jejího povrchu při osvitu, které může pomoci i při odhadu refrakční vady oka. >> detail
Neurobiologické uspořádání zrakového systému, při němž se podněty z jednotlivých míst na sítnici promítají do odpovídajících, prostorově uspořádaných skupin neuronů v mozku, čímž vzniká topografická „zraková mapa“. Blízké body na sítnici obvykle aktivují blízké neurony a centrální část zorného pole bývá v této mapě zastoupena výrazněji než periferie, název přitom vychází z řeckého topos ve významu místa.. >> detail
