Retinoskopie, oftalmologická metoda odvozená z lat. retina a z řec. skopein, při níž lékař pozoruje odraz světla ze sítnice pomocí očního zrcátka či retinoskopu, často jako objektivní způsob posouzení lomivosti oka.. >> detail
Oční odborný výraz pro štěpení nebo rozdělení vrstev sítnice. Název vychází z latinského retina (sítnice) a z řeckého schizein (štěpit) a v literatuře se někdy uvádí i jako retinoschiza. Stav může být vrozený nebo získaný a může se projevit změnami vidění, například výpadky v zorném poli.. >> detail
Neurobiologické uspořádání zrakového systému, při němž se podněty z jednotlivých míst na sítnici promítají do odpovídajících, prostorově uspořádaných skupin neuronů v mozku, čímž vzniká topografická „zraková mapa“. Blízké body na sítnici obvykle aktivují blízké neurony a centrální část zorného pole bývá v této mapě zastoupena výrazněji než periferie, název přitom vychází z řeckého topos ve významu místa.. >> detail
pohyb či změna směru zpátky, jakési obrácení chodu nebo návrat do opačné polohy;v diplomacii a mezinárodním právu výraz pro zákonnou, i když nepřátelsky laděnou reakci na postup druhé strany, typicky formou omezení určitých výhod či ztížení podmínek. >> detail
