neústupné lpění na morálních pravidlech a zásadách, které připouští jen minimum výjimek a odmítá kompromis nebo shovívavost při hodnocení jednání;v náboženské etice, zvlášť v katolické morální teologii, směr či postoj prosazující velmi tvrdý výklad mravních povinností, často s malým zohledněním konkrétních okolností a lidské nedokonalosti. >> detail
V běžném užití označuje postoj nebo jednání, které je striktní a neústupné, trvá na dodržení pravidel a jen výjimečně připouští úlevy či výjimky.;V odborném a vědeckém prostředí se tím popisuje práce nebo argumentace dovedená do důsledku, postavená na jasně vymezených pojmech a pečlivě zdůvodněných krocích, aby v postupu nic nechybělo.. >> detail
