Latinské ženské substantivum odvozené z re- (znovu, opět) a iterare (opakovat). Vyjadřuje znovuprovedení nebo opětovné vyslovení téhož, tedy návratné opakování, které může znamenat i obnovení dřívějšího děje či stavu a v řeči také úmyslné opakování pro zdůraznění.. >> detail
Latinské přídavné jméno (od slovesa reiterare), které vyjadřuje, že se něco uskutečnilo znovu, tedy že šlo o opakovaný úkon nebo děj.;V medicíně a ve vědecké praxi se tím může označit znovu provedený postup, opakovaná aplikace nebo kontrolní měření provedené znovu kvůli ověření či posílení účinku.;V právním a správním prostředí může význam směřovat k opětovnému potvrzení nebo k aktu, který je znovu vydaný či znovu projednaný.. >> detail
Pojem, který do sociální teorie zavedl německý sociolog a filozofický antropolog Arnold Gehlen. Tímto výrazem charakterizuje člověka moderní doby jako jedince vystaveného nadbytku smyslových i informačních podnětů, jež se na něj valí například z prostředí velkoměsta a médií, a které mohou vyvolávat přetížení a potřebu různých obranných či selekčních mechanismů.. >> detail
V technickém kontextu, zejména u vozidel, jde o mezní vytočení řiditelných kol do strany vzhledem k přímému směru. Označení se může vztahovat i na mechanismus řízení, který toto vychýlení umožňuje a tím ovlivňuje manévrovatelnost a poloměr otáčení.;V zemědělské praxi je to vyhrazené místo nebo vyšlapaný kruh, po němž dokola chodí dobytek zapřažený k žentouru a svým pohybem pohání zařízení.. >> detail
