Lékařský výraz (ř. haima-haimatos krev, ř. kefale hlava) pro patologický stav, kdy se krev hromadí uvnitř lebky, nejčastěji jde o krvácení do mozkových komor nebo do mozkové tkáně, což může vést ke zvýšení nitrolebního tlaku a poruše odtoku mozkomíšního moku.. >> detail
Gynekologický pojem složený z řeckých kořenů souvisejících s krví a dělohou. Popisuje stav, kdy se krev nemůže přirozeně odvádět a následně se patologicky shromažďuje v dutině děložní i v pochvě, často při překážce odtoku menstruační krve.. >> detail
V lékařské laboratorní praxi označuje hematokrit hodnotu, která popisuje, jak velkou část objemu krve tvoří krevní buňky, zejména erytrocyty, ve vztahu k tekuté složce plazmě. Zároveň se tímto názvem může mínit i menší laboratorní odstředivka používaná k oddělení krvinek od plazmy, název vychází z ř. haima krev a ř. krinein oddělovat.. >> detail
Lékařský termín, jehož původ je v ř. haima, haimatos, krev, a ř. kystis, dutina. Popisuje nahromadění krve v uzavřené dutině, často v prostoru dutého orgánu, kdy se vytvoří cystický útvar vyplněný krví nebo krevními koaguly. Může vzniknout například po poranění tkáně, při zánětlivém postižení nebo u stavů se zvýšenou krvácivostí.. >> detail
(ř. haima-haimatos krev, ř. lyein rozpouštět) lékařský výraz pro cytolýzu krevních elementů, typicky zejména erytrocytů, při níž dochází k porušení jejich obalu a k rozpadu buněk s uvolněním jejich obsahu do okolního prostředí. >> detail
Termín z hematologie, odvozený z řeckých kořenů souvisejících s krví a měřením. Označuje postup, kdy se stanovuje koncentrace krevních buněk, tedy kolik krvinek připadá na přesně vymezený objem krve, často s využitím počítací komůrky pod mikroskopem nebo laboratorního analyzátoru.. >> detail
V lékařské terminologii jde o označení pro stav, kdy je v krvi snížené množství buněčných složek oproti normě. Pojem je odvozen z haematocytus nebo haemocytus ve smyslu krevní buňka a z penia jako nedostatek. Typicky se zjistí jako cytopenie v laboratorním obrazu a může být spojena s poruchou krvetvorby nebo se zvýšeným úbytkem krevních buněk.. >> detail
Odborné označení, jehož základ vychází z řeckých slov pro krev a buňku, pro drobný intracelulární parazit napadající krevní elementy hostitele. Jde o mikroskopický organismus, který se může usazovat uvnitř krvinek, kde přežívá a často se i rozmnožuje, a může tak souviset s některými hemoparazitárními infekcemi.. >> detail
ae, f., lékařský výraz pro hematocyturii, tedy situaci, kdy se v moči prokazují krevní buňky. Je to laboratorní nález, který se zpravidla odhalí při vyšetření moči a může souviset s onemocněním ledvin nebo močových cest. Označení je odvozeno z řeckých kořenů vyjadřujících krev a buňku.. >> detail
(z řec. haima krev a kytos buňka) Odborné označení pro krevní buňku, v níž je přítomno krevní barvivo, například hemoglobin. V praxi se tím míní hematocyt neboli hemocyt, tedy element krve či hemolymfy, který se může podílet na transportu plynů a u některých živočichů také na obranných reakcích.. >> detail
