typická a dlouhodobě zaběhnutá míra aktivity nebo výkonu, které jedinec či systém v běžných podmínkách standardně dosahuje, často chápaná jako výchozí úroveň pro srovnání při změně zátěže, tréninku nebo léčbě. >> detail
Jde o nastavení, kdy člověk vstupuje do jakékoli činnosti s pevnou vírou, že to dopadne špatně. Očekávání selhání má ještě dřív, než vůbec začne jednat, což může vést k úzkosti, pasivitě a někdy i k tomu, že se neúspěch opravdu snáz naplní jako sebesplňující proroctví.. >> detail
Pojem odvozený z lat. habitus, tedy ze slova pro vnější podobu nebo celkový stav. V biologii a psychologii označuje habituaci, kdy se při opakovaném, zpravidla neohrožujícím podnětu postupně oslabuje odpověď organismu. Jde o jednoduchou formu učení, která pomáhá filtrovat podněty a usnadňuje přizpůsobení se prostředí.;V adiktologii a medicíně popisuje stav vznikající při opakovaném užívání návykových látek, kdy se vytváří pevný návyk a objevuje se nutkání v užívání pokračovat. Často se přidává tolerance, takže stejná dávka působí slaběji, a mohou se projevit i známky závislosti.. >> detail
V antické konstituční typologii jde o popis člověka s výraznou nadváhou a masivní, zavalitou stavbou těla, u něhož se předpokládala vyšší náchylnost k náhlým kardiovaskulárním příhodám, typicky k mrtvici, často v souvislosti s vysokým krevním tlakem a onemocněním tepen.. >> detail