(ř. hepar-hepatos, játra) Odborné přídavné označení užívané zejména v medicíně pro struktury, procesy či onemocnění vztahující se k hepatocytům, tedy k jaterním buňkám, například v názvu hepatocelulárního karcinomu.. >> detail
Lékařský termín pro závažné postižení jaterního parenchymu, při němž je narušena jeho výživa a metabolická rovnováha a vznikají degenerativní změny s nekrózou, tedy s odumíráním částí tkáně, což může vést k výraznému poklesu funkce jater (původ v řec. hepar, játra, a dys, porucha). >> detail
V medicíně jde o přídavné označení pro děje, orgány či anatomické útvary, které souvisejí zároveň s játry a se střevem. Výraz vychází z řeckých kořenů hepar a enteron a používá se například při popisu funkčního propojení střeva a jater, třeba při přesunu a následném zpracování látek, které se ze střeva dostávají do jater.. >> detail
V lékařské terminologii se tím popisuje jev nebo látka, která vzniká v játrech, případně z nich přímo pochází. Původ výrazu je řecký, z hepar ve významu játra a z gennan ve smyslu tvořit či zplodit.. >> detail
Anatomický termín pro jaterní žlučový vývod, kterým se žluč odvádí z jater a dále pokračuje v rámci žlučových cest, obvykle směrem k ductus choledochus. Pojmenování vychází z řeckého hepar-hepatos.. >> detail
V lékařské terminologii jde o označení pro struktury, spojení nebo vztahy, které se týkají současně jater a lačníku, tedy úseku tenkého střeva nazývaného latinsky jejunum. První část výrazu je odvozena z řec. hepar-hepatos.. >> detail
Hepatolentikulární, tedy vztahující se současně k játrům a k lentikulárnímu jádru v mozku. Vychází z kořenů hepar, hepatos a lenticulus a používá se hlavně v medicíně pro stavy, kde se propojují jaterní a neurologické příznaky, například u hepatolentikulární degenerace známé také jako Wilsonova choroba s poruchou hospodaření s mědí.. >> detail
