V medicíně jde o přídavné označení pro děje, orgány či anatomické útvary, které souvisejí zároveň s játry a se střevem. Výraz vychází z řeckých kořenů hepar a enteron a používá se například při popisu funkčního propojení střeva a jater, třeba při přesunu a následném zpracování látek, které se ze střeva dostávají do jater.. >> detail
Označení pro hepatoflavin, tedy žlutě zbarvenou flavinovou látku původně získanou z jater (ř. hepar, hepatos = játra). V podstatě jde o riboflavin, vitamin ze skupiny B, který se v těle uplatňuje jako součást enzymových reakcí v energetickém metabolismu.. >> detail
V lékařské terminologii se tím popisuje jev nebo látka, která vzniká v játrech, případně z nich přímo pochází. Původ výrazu je řecký, z hepar ve významu játra a z gennan ve smyslu tvořit či zplodit.. >> detail
Chirurgický výkon, při němž se vytvoří nové vyústění jaterního žlučovodu, případně se tento žlučovod napojí na jinou část trávicí soustavy, aby se umožnil odtok žluči při neprůchodnosti žlučových cest. Název je odvozen z řec. hepar-hepatos a řec. chole, s příponou stoma ve smyslu otvor.. >> detail
Anatomický termín pro jaterní žlučový vývod, kterým se žluč odvádí z jater a dále pokračuje v rámci žlučových cest, obvykle směrem k ductus choledochus. Pojmenování vychází z řeckého hepar-hepatos.. >> detail
V lékařské terminologii jde o označení pro struktury, spojení nebo vztahy, které se týkají současně jater a lačníku, tedy úseku tenkého střeva nazývaného latinsky jejunum. První část výrazu je odvozena z řec. hepar-hepatos.. >> detail
Hepatolentikulární, tedy vztahující se současně k játrům a k lentikulárnímu jádru v mozku. Vychází z kořenů hepar, hepatos a lenticulus a používá se hlavně v medicíně pro stavy, kde se propojují jaterní a neurologické příznaky, například u hepatolentikulární degenerace známé také jako Wilsonova choroba s poruchou hospodaření s mědí.. >> detail
V medicínské terminologii jde o přídavné označení pro nálezy a stavy, které se vztahují současně k játrům i slezině, například při společném postižení obou orgánů nebo při hepatosplenomegalii. Pojem je etymologicky odvozen od hepar-hepatos a lien.. >> detail
Lékařský termín užívaný v nukleární medicíně pro záznam či obraz jater a sleziny vytvořený pomocí radioizotopové metody, typicky po podání radiofarmaka. Slouží k posouzení jejich uložení, velikosti a rozložení vychytávání, například při hledání ložiskových změn. Název vychází ze slov hepar a lien a z řeckého gramma ve významu zápis nebo zobrazení.. >> detail
V medicíně se tím myslí hepatolienografie, tedy scintigrafické radioizotopové zobrazení jater a sleziny. Po podání vhodného radionuklidu se následně snímáním (typicky gama kamerou) posuzuje jejich funkce a rozložení tkáně, což může pomoci odhalit ložiskové změny nebo poruchy vychytávání. Název je odvozen z ř. hepar-hepatos pro játra a z lat. lien pro slezinu.. >> detail
