Patologický termín pro nezhoubný cévní nádor, v němž se vedle zmnožených krevních cév výrazně uplatňuje i vazivové stroma s kolagenními vlákny. Pojmenování se odvozuje mimo jiné z ř. haima a z lat. fibra. Pro ložisko je typické bohaté prokrvení, takže může snadno krvácet.. >> detail
Název je odvozen z řeckých slov souvisejících s krví a cévami a odkazuje na pericyty. Jde o cévně působící nádor, který se popisuje jako ložisko podobné hemangiomu s výrazným zmnožením pericytů, tedy podpůrných buněk obalujících drobné krevní kapiláry. V mikroskopickém obraze bývá patrná bohatá síť větvených cév a v novějších klasifikacích se část těchto nádorů řadí do okruhu solitary fibrous tumor.. >> detail
V medicíně označení pro vzácnou poruchu, při níž člověk vypotí tekutinu nápadně červeně zbarvenou, protože se do potu přimísí krev, často z drobných cév v okolí potních žláz. Pojem vychází z ř. haima-haimatos krev a ř. hidros pot, v češtině se užívá např. název hematohidróza.. >> detail
Lékařské označení pro stav, kdy člověk zvrací krev nebo zvratky s jasnou příměsí krve. Nejčastěji souvisí s krvácením v horní části zažívacího ústrojí a je to varovný příznak, který zpravidla vyžaduje neodkladné vyšetření.. >> detail
Hematinémie je označení pro stav, kdy je v krevním řečišti zjištěn hematin, tedy oxidovaná forma hemu vznikající při přeměnách hemoglobinu. Pojem je odvozen od haematinum a kořene haima ve smyslu krev.. >> detail
V lékařství označení pro stav, kdy je v moči přítomen hematin, tedy tmavý krevní pigment vznikající z hemoglobinu. Nález může být provázen výrazným ztmavnutím moči a objevuje se například při rozpadu červených krvinek.. >> detail
V medicíně označení pro hematoblastom, tedy nádor vznikající z krvetvorné tkáně. Tvoří jej hlavně nezralé krevní elementy (blasty) a může zahrnovat buňky pocházející z více směrů vývoje krevních buněk, typicky v kostní dřeni, někdy i mimo ni. Pojmenování vychází z ř. haima-haimatos, krev.. >> detail
(ř. haima-haimatos krev, ř. blastos výhonek) hematoblast, velmi časná a ještě nezralá buňka krvetvorby, která se během hematopoézy, nejčastěji v kostní dřeni, postupně mění v další vývojová stadia krevních buněk.. >> detail
V medicíně a hematologii označení pro stav nebo děj, při němž dochází k poškození krve a rozpadu jejích buněčných složek, nejvýrazněji červených krvinek, tedy k procesu blízkému hemolýze. Může vznikat například při působení toxinů, imunitních reakcích či mechanickém namáhání a může vést k úbytku erytrocytů a následné chudokrevnosti. Pojem je odvozen z ř. haima-haimatos.. >> detail
V medicíně jde o stav, kdy se krev nahromadí v určité tělní dutině nebo ve vaku a vytvoří krvavý výpotek či otok, typicky například v obalech varlete po poranění nebo při poruše srážení. Název je odvozen z řeckého haima ve významu krev a souvisí s představou kýlovitého vyklenutí.. >> detail
