V křesťanské teologii označení pro základní soubor ctností, které člověka přímo orientují k Bohu, jde o důvěru v Boha, očekávání naplnění jeho příslibů a nezištnou lásku, tradičně chápané jako dar milosti.. >> detail
Věda míří k systematickému poznání skutečnosti: shromažďuje pozorování, jevy co nejpřesněji popisuje a zasazuje je do souvislostí, aby jim lépe porozuměla. Následně formuluje a ověřuje hypotézy a teorie, které objasňují, proč a za jakých podmínek dané jevy vznikají. Důležitou ambicí je také předvídat další průběh procesů a na základě získaných poznatků navrhovat praktická opatření, jimiž lze do dění cíleně zasahovat a měnit jeho výsledky.. >> detail
V oblasti dětské kresby a pedagogické diagnostiky se tím označuje raný způsob, jak malé dítě znázorňuje člověka: postava je tvořena hlavně velkou hlavou a ruce i nohy z ní často vyrůstají přímo, bez jasně zakresleného trupu. Tento typ kresby se objevuje zejména v předškolním věku při úkolech zaměřených na kreslení lidské postavy.. >> detail
V islámské tradici označení pro odchod proroka Muhammada spolu s prvními muslimy z Mekky do Medíny, vyvolaný pronásledováním. Událost je chápána jako zásadní mezník a váže se k počátku islámského letopočtu.;Obecně výraz pro opuštění místa nebo vlasti, často ve větším měřítku, kdy lidé hromadně odcházejí či prchají před tlakem, násilím nebo jinou hrozbou.. >> detail
způsob učení zaměřený na skutečné pochopení látky, kdy si student objasňuje významy a souvislosti a propojuje nové poznatky s tím, co už zná, namísto pouhého mechanického memorování. >> detail
Nejtěžší forma intelektového postižení, při níž je schopnost porozumění, učení a praktického zvládání běžných situací jen minimální a výsledky testů inteligence spadají do zcela nejnižšího pásma. Úroveň celkového vývoje i v dospělosti odpovídá ranému dětskému období. Mluvená řeč se většinou nevyvine nebo zůstává velmi chudá a komunikace bývá často založena na gestech, mimice či jednoduchých zvucích. Typické jsou výrazné potíže v sebeobsluze a orientaci, často se přidružují i tělesná nebo neurologická onemocnění, někdy s výrazným omezením hybnosti, proto je obvykle nutný nepřetržitý dohled a dlouhodobá intenzivní péče. V dřívější terminologii se pro tento stav používalo označení oligofrenie v pásmu idiocie.. >> detail
Hlubozník je zastaralý a nikdy obecně nepřijatý uměle vytvořený český název pro basu, tedy hluboce znějící strunný hudební nástroj, zpravidla chápaný jako kontrabas. Výraz vytvořil český kněz a jazykový purista Jan František Josef Ryvola a zařadil jej do Slováře českého, který poprvé vyšel roku 1705. Ve druhém vydání z roku 1716 jsou u přejatého pojmenování Bassa uvedeny domácí náhrady bručka a hlubozník. Slovo je významově motivováno hlubokými tóny nástroje a bylo utvořeno ze základu hlubo-, odvozeného od přídavného jména hluboký, a přípony -ník. V původním prameni označuje hudební nástroj. Vzniklo jako součást snahy nahrazovat výrazy cizího původu českými novotvary, z nichž řada neměla oporu v běžném jazyce. Hlubozník se proto do českého hudebního názvosloví neprosadil a nadále se používala pojmenování basa a kontrabas. Dnes se objevuje hlavně v textech o dějinách češtiny, v přehledech jazykových kuriozit nebo v záměrně archaizujícím a žertovném vyjadřování. Někdy bývá nesprávně připisován lexikografovi Kašparu Vusínovi nebo spojován až s národním obrozením, odborné prameny však jeho původ přisuzují Ryvolovi a počátku 18. století.. >> detail
Ukazatel, který popisuje, jak výrazně kouř vznikající při zkoušce zatemňuje světelný paprsek, přičemž je tato optická účinnost kouře vztažena k úbytku hmotnosti zkoušeného materiálu. Používá se při hodnocení kouřivosti, aby bylo možné srovnávat různé materiály za stejných zkušebních podmínek.. >> detail
