podstatné jméno ženského rodu, odvozené z řec. haima (krev) a kathairesis (zničení). V hematologii označuje patologické narušení krve, zejména rozpad nebo poškozování červených krvinek, často v souvislosti se zvýšenou hemolýzou či jejich rychlejším vyřazováním z oběhu.. >> detail
V hematologii jde o velmi drobné bílkovinné částečky různé velikosti, které lze zachytit při mikroskopickém hodnocení krevního nátěru. Obvykle se považují za zbytky nebo úlomky krevních buněk vzniklé při jejich rozpadu či mechanickém poškození, v některých zdrojích se pro ně používá i název hemokonie. Samotné pojmenování vychází z řeckých kořenů označujících krev a prach.. >> detail
Hemocytoblast, tedy kmenová buňka krvetvorby, jejíž další vývoj je už předem nasměrován jen k jediné konkrétní linii krvinek. Termín je odvozen z řeckých základů vyjadřujících krev a buňku a v praxi se vztahuje k časnému buněčnému předchůdci nacházenému například v kostní dřeni.. >> detail
Výraz složený z řeckých kořenů ve smyslu krev, buňka a měření. V laboratorní hematologii označuje postup, kterým se stanovuje koncentrace krevních buněk v přesně vymezeném objemu vzorku, často ručním počítáním v počítací komůrce (hemocytometru) nebo pomocí automatických analyzátorů.. >> detail
Termín z parazitologie pro hemoparazita, tedy drobný mikroorganismus, často prvok, který se usazuje uvnitř krevních buněk hostitele, může napadat například erytrocyty nebo leukocyty. V literatuře se objevuje i varianta zápisu hemocytozoon, pojmenování vychází z řeckých kořenů označujících krev a buňku.. >> detail
Odborný (urologický) termín pro nález krevních buněk v moči, nejčastěji erytrocytů, zjišťovaný vyšetřením moči. Tento jev může ukazovat na krvácení nebo jiné postižení močových cest, například při zánětu či urolitiáze.. >> detail
(ř. haima-haimatos krev, ř. kytos buňka) Označení pro krevní element, tedy buňku, v níž je přítomno krevní barvivo. V odborných textech se pro ni často používá název hematocyt a u některých skupin živočichů se tímto termínem míní i buňky cirkulující v tělní tekutině, které se podílejí na přenosu pigmentu a mohou mít i obranné funkce.. >> detail
Podstatné jméno ženského rodu, výraz je odvozen z řec. haima (krev) a dialysis (oddělování). Jde o léčebný postup, při němž se krev pacienta odvádí mimo organismus do přístroje s polopropustnou membránou a do dialyzačního roztoku se z ní postupně přesouvají nežádoucí rozpuštěné látky a část přebytečné tekutiny. Metoda se používá jako náhrada některých funkcí ledvin, typicky při jejich selhávání. Zápis hemodialýza ex se někdy užívá pro mimotělní provedení, kde ex znamená extracorporalis.. >> detail
Pojem vychází z řečtiny, kde haima znamená krev a grafein psát. V medicíně označuje hemodromografii, tedy grafické zaznamenání krevního proudu a následné určení rychlosti, jakou krev v cévách protéká, což se používá při hodnocení hemodynamiky.. >> detail
hemodynamický, vztahující se k dějům v krevním oběhu, zejména k proudění krve v cévách a k faktorům, které ho ovlivňují, například krevnímu tlaku a cévnímu odporu, užívá se hlavně ve fyziologii a klinické medicíně. >> detail
