Terapeuticko pedagogický postup, který v rehabilitaci využívá řízený pohyb a kontakt s koněm k podpoře držení těla, koordinace a celkového rozvoje člověka, obvykle pod vedením odborníka a s vhodně připraveným koněm.. >> detail
Kulturní a společenský proud i lidé, kteří se k němu hlásili, prosazující nenásilí, osobní nezávislost a uvolněné mezilidské vztahy, často žijící záměrně mimo běžné společenské normy a volící alternativní způsob života.. >> detail
V neuroanatomii jde o párový, do oblouku stočený útvar na spodní a vnitřní straně spánkového laloku, který náleží k limbickému systému. Významně se uplatňuje při vytváření a ukládání nových vzpomínek a také při prostorové orientaci. Z hlediska klinické neurologie může představovat ložisko temporální epilepsie, přičemž záchvat se někdy ohlásí i zvláštními čichovými pocity. Původ názvu se vykládá z řec. hippokampos, mořský koník, podle podobnosti tvaru, v odborné literatuře se používá i označení Ammonův roh (cornu Ammonis).;V antické tradici výraz řec. hippokampos označoval mořského koně, bájného tvora spojovaného s mořem, jehož obraz se později promítl i do názvosloví v biologii a anatomii.. >> detail
Významná osobnost starověkého řeckého lékařství z klasické doby, tradičně chápaná jako zakladatel racionální, na pečlivém pozorování založené medicíny a jako autorita pro lékařskou etiku. S jeho jménem se spojuje rozsáhlý soubor starověkých lékařských spisů Corpus Hippocraticum, který vznikal v okruhu jeho školy a byl postupně doplňován více autory.. >> detail
Latinské přídavné jméno pro něco spojeného s Hippokratem nebo hippokratovskou medicínou. V praxi se často vztahuje k pojmu facies Hippocratica, tedy k charakteristickému výrazu obličeje u člověka v těžkém, zpravidla koncovém stavu, s propadlýma očima a celkově vyhublými rysy, někdy i s chladnou vlhkou kůží. Tento vzhled bývá popisován u závažných akutních onemocnění, například při sepse nebo při těžkém zánětu pobřišnice, a tradičně se pokládá za varovný příznak blížící se smrti.. >> detail
V antickém Řecku a také v Římě šlo o speciálně upravené závodiště, zpravidla protáhlou dráhu s místy pro diváky, kde se konaly dostihy a závody vozů. Dnes se tím označuje jezdecký areál nebo objekt určený pro koňské sporty, obvykle s jízdárnou či závodní dráhou a potřebným zázemím, například pro ustájení koní a pro účastníky.. >> detail
