Hemolýza, děj, při němž dochází k rozpadu červených krvinek po narušení jejich buněčné membrány a k následnému uvolnění hemoglobinu do okolního prostředí, typicky do krevní plazmy. Termín vychází z řec. haima, krev, a řec. lysis, rozpuštění.. >> detail
V medicíně se tím označuje hemodynamický jev, při němž zúžená nebo částečně uzavřená céva propouští méně krve. Jakmile se sníží arteriální tlak, tlakový spád přes překážku dále klesá, a proto se zhorší prokrvení tkání v oblasti za postiženým úsekem, což může vést až k projevům ischemie, například u chorob periferních tepen.. >> detail
Podstatné jméno středního rodu. Termín je vytvořen z ř. haima-haimatos označující krev a z ř. metron ve významu míry. V lékařské laboratorní praxi jde o hematometr, tedy zařízení určené k měření obsahu krevního barviva, hlavně hemoglobinu, ve vzorku krve, což je důležitý údaj například při hodnocení anémie.. >> detail
Lékařský termín pro krvácení přímo do tkáně míchy, tedy vznik intramedulárního krevního výronu či hematomu, někdy označovaného také jako hematomyelie. Typicky jde o urgentní stav, který může být vyvolán například poraněním nebo cévní anomálií a často se projeví náhle vzniklými neurologickými obtížemi. Spojení Haematomyelia tubularis se používá pro podélně se šířící krvácení, které probíhá ve směru dlouhé osy míchy.. >> detail
Lékařský termín odvozený z řeckých slov haima (krev) a myelos (dřeň). Označuje laboratorní hodnocení buněčného složení kostní dřeně, tedy přehled o zastoupení a množství jednotlivých buněčných řad při krvetvorbě, a zároveň zahrnuje diferenciální rozpočet leukocytů v periferní krvi. Vyšetření se využívá při posuzování poruch krvetvorby a při diagnostice onemocnění krve.. >> detail
Souhrnný lékařský výraz pro onemocnění krve a krvetvorných tkání. Původ je v ř. haima-haimatos ve významu krev a v ř. pathos jako nemoc. Pod tento pojem se obecně zahrnují různé poruchy složení a funkcí krve, včetně změn v tvorbě krvinek a činnosti kostní dřeně.. >> detail
hematopatologie, specializovaná část patologie a hematologie zaměřená na poznávání a určování chorob krve a tkání, v nichž vznikají krevní buňky, typicky kostní dřeně a mízních orgánů. Název se odvozuje z řec. haima, krev, a pathos, nemoc nebo utrpení.. >> detail
V medicíně označuje hemoperfúzi, tedy mimotělní metodu očisty krve. Krev nemocného se dočasně odvádí z oběhu a protéká přes adsorpční patronu nebo kolonu se sorbentem, který na sebe zachytí jedy a další nežádoucí látky, poté se krev vrací zpět do těla. Pojmenování vychází z ř. haima a z lat. perfundere a postup se uplatňuje například u vybraných intoxikací, když je potřeba rychle snížit hladinu toxických sloučenin v krvi.. >> detail
Označení pro stav, kdy se krev dostane a může se hromadit v osrdečníku, tedy v perikardiálním vaku (pericardium). Jde o krvácení do dutiny kolem srdce, které může například po úrazu nebo prasknutí cévy vést k srdeční tamponádě.. >> detail
V medicíně označuje hemofilii, geneticky podmíněnou poruchu hemostázy, při níž krev špatně koaguluje kvůli nedostatku nebo snížené funkci některého srážecího faktoru. Nemoc se typicky projeví nezvykle dlouhým krvácením po úrazu či zákroku a může vést i ke krvácení do tkání, například do kloubů. Pojem vychází z ř. haima-haimatos, krev.. >> detail
