předpona používaná v odborných, hlavně lékařských složených výrazech, která označuje krev nebo něco s krví úzce spojeného, například krevní systém či krvácení. Původ má v řeckém slově haima.. >> detail
V hematoonkologii se tím rozumí hemoblastom, tedy nádorové bujení vycházející z krvetvorné tkáně, typicky z buněk kostní dřeně. Nádor je tvořen elementy krevní řady v různém stupni vyzrávání a může zasahovat i další orgány podílející se na tvorbě a zrání krvinek. Pojmenování je odvozeno z řeckých kořenů vztahujících se ke krvi a k zárodku či výhonku.. >> detail
podstatné jméno ženského rodu, odvozené z řec. haima (krev) a kathairesis (zničení). V hematologii označuje patologické narušení krve, zejména rozpad nebo poškozování červených krvinek, často v souvislosti se zvýšenou hemolýzou či jejich rychlejším vyřazováním z oběhu.. >> detail
Výraz složený z řeckých kořenů ve smyslu krev, buňka a měření. V laboratorní hematologii označuje postup, kterým se stanovuje koncentrace krevních buněk v přesně vymezeném objemu vzorku, často ručním počítáním v počítací komůrce (hemocytometru) nebo pomocí automatických analyzátorů.. >> detail
Termín z parazitologie pro hemoparazita, tedy drobný mikroorganismus, často prvok, který se usazuje uvnitř krevních buněk hostitele, může napadat například erytrocyty nebo leukocyty. V literatuře se objevuje i varianta zápisu hemocytozoon, pojmenování vychází z řeckých kořenů označujících krev a buňku.. >> detail
(ř. haima-haimatos krev, ř. kytos buňka) Označení pro krevní element, tedy buňku, v níž je přítomno krevní barvivo. V odborných textech se pro ni často používá název hematocyt a u některých skupin živočichů se tímto termínem míní i buňky cirkulující v tělní tekutině, které se podílejí na přenosu pigmentu a mohou mít i obranné funkce.. >> detail
hemodynamický, vztahující se k dějům v krevním oběhu, zejména k proudění krve v cévách a k faktorům, které ho ovlivňují, například krevnímu tlaku a cévnímu odporu, užívá se hlavně ve fyziologii a klinické medicíně. >> detail
es, odvozeno z haemoglobinum a řec. gignesthai ve významu vznikat, označuje něco, co se tvoří z hemoglobinu nebo z něj bezprostředně vychází, tedy je hemoglobinového původu, typicky se tak popisují látky a pigmenty vznikající při přeměnách hemoglobinu v organismu. >> detail
V medicíně se tím označuje patologický nález, kdy je ve žluči přítomen hemoglobin, tedy barvivo uvolňované z červených krvinek. Název je složen z haemoglobinum a z ř. chole a může souviset například se zvýšeným rozpadem erytrocytů nebo s postižením jater či žlučových cest.. >> detail
Hemoglobinometrie, tedy laboratorní postup vycházející z pojmu haemoglobinum, při kterém se zjišťuje obsah hemoglobinu, krevního barviva, ve vzorku krve. Používá se hlavně v hematologii například při posuzování chudokrevnosti a celkové schopnosti krve přenášet kyslík.. >> detail
