Lékařský termín pro heteroinfekci, tedy nákazu, kterou organismus získá z vnějšího zdroje mimo vlastní tělo, například kontaktem s jinou osobou, z okolního prostředí nebo kontaminovanými předměty. Výraz vychází z ř. heteros a l. infectio a stojí v protikladu k autoinfekci, kdy se původce šíří z vlastních ložisek.. >> detail
Z ř. heteros (jiný, druhý) a ř. lalein (žvatlat). V medicíně a psychopatologii označuje poruchu mluveného projevu, kdy je řeč nesouvislá a chaoticky uspořádaná a mluvčí mimovolně zaměňuje zamýšlené výrazy za jiné, což se může objevovat například u některých neurologických onemocnění nebo při psychických poruchách.. >> detail
V cytologii jde o typ sekundárního lyzosomu, který se vytvoří tehdy, když se primární lyzosom spojí s fagosomem. Do takto vzniklé struktury se dostává pohlcený materiál z vnějšku buňky a je zde postupně štěpen působením lyzosomálních hydroláz, často se uvádí i označení heterofagosom.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z řeckých slov heteros ve významu odlišný a meros jako část. Označuje objekt či celek, který je poskládán z nestejnorodých složek, tedy z dílů různé povahy, například z rozdílných podjednotek v biologii nebo chemii.. >> detail
