V hudebním kontextu označuje libozvučné sladění tónů, kdy jednotlivé hlasy do sebe zapadají a znějí souzvučně.;V širším významu, v latině jako pojem převzatý z řečtiny, vyjadřuje soulad a vzájemnou shodnost částí, vyvážené uspořádání a celkový řád.;V antické tradici se může objevit také jako vlastní jméno postavy zosobňující harmonii, tedy ideu smíru a vyrovnanosti.. >> detail
Vyjádření představy, že svět či celý vesmír má vlastní vnitřní řád a soulad, kdy jednotlivé části reality spolu „ladí“ podobně jako tóny v hudbě, motiv známý už z antické a pozdější evropské filosofie.;V kulturní praxi také pojmenování, které se objevuje například u hudebních projektů nebo institucí a má evokovat ideu celkového světového souladu.. >> detail
"soulad, dokonalý řád;1. souhrn vztahů mezi tóny, souzvuk nauka o významu a použití akordů; 2. vzájemné zvukové přizpůsobení, připodobnění samohlásek"
. >> detail
Postup, při němž se různé části, požadavky nebo pravidla vzájemně přizpůsobí a sjednotí tak, aby byly ve shodě a daly se společně uplatnit, například při slaďování norem či předpisů.;V hudební praxi doplnění melodické linky o harmonii, tedy o akordy nebo další hlasy, aby vznikl souzvukový doprovod a celistvější zvuk.. >> detail